Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Tato nederogovatelná pravidla jsou dávnou kategorii, avšak praxe a nau- ka si ji (znovu) uvědomily až s novými jevy právní nepřípustnosti derogace v důsledku stabilizace jus cogens , jakož i překotným nárůstem počtu uzaví- raných mnohostranných smluv, zejména pak obsahově věnovaných takové- mu předmětu úpravy, jenž dřívější doba − období tradičního mezinárodního práva − nepoznala (smlouvy o odzbrojení, ochraně lidských práv, potenciálně o ochraně životního prostředí, případně i jiné). Proto se výše uvedené spíše jeví jako problém současnosti a právě jako takový jej − či některé jeho aspekty − studovala Komise MP (od r. 2002) pod názvem Fragmentation of International Law: Difficulties arising from the Diversification and Expansion of International Law ; jak to dopadlo, o tom už byla řeč výše. Nadto se totiž ukazuje, že některé mnohostranné smlouvy nejsou vůbec sank- cionovatelné obecně normovanými právními následky pro případ jejich neplnění (porušování), zejména nepřichází vůbec v úvahu jejich přímé svépomocné vynu- cování protiopatřeními. V důsledku dnešní existence jus cogens totiž předmětná protiopatření smějí pouze derogovat (suspendovat) působnost řečených smluvních pravidel, což tedy znamená, že konkrétní derogací nesmějí jejich platnost ohrozit a tím normu fakticky zlikvidovat; 64 k použití by tudíž byla jen protiopatření nere- ciproční , která ovšem provází riziko disproporcionality (attitudes discriminatoires) a tím jejich protiprávnosti. Cesta z této „slepé uličky“ vede jen přes aktivní opatře- ní, která jsou s to přímo zabránit, aby k protiprávnímu jednání účastnických států nedocházelo nebo se jim předcházelo. 65 Těmito opatřeními jsou tzv. implemen- tační režimy nejrůznější povahy, specifickou podobou se uplatňují např. u mno- hostranných odzbrojovacích úmluv (non-compliance procedures) . 66 à Téhéran konstatoval, že nedotknutelnost diplomatických misí má autonomní režim, což − bez bližší- ho osvětlení − vyjádřil slovy: „(...) les règles du droit diplomatique constituent un régime se suffisant à lui-même [ self-contained régime ] (...)“. viz CIJ Recueil 1979, p. 19, CIJ Recueil 1980, p. 40, § 86. Srov. Combacau − Sur, op. cit. , p. 149: „Leur violation entraînerait ainsi l’application de mécanismes propres, excluant certaines techniques du droit international comme les contre-mesures.“ 64 V důsledku výše řečeného by ovšem mohlo také dojít k aktivizaci článku 60 (2) (kodifikující) Vídeňské úmluvy o smluvním právu , 1969, kterýžto článek výslovně dovoluje z důvodu material breach suspendovat porušenou mnohostrannou smlouvu zcela nebo zčásti vůči porušiteli. Tím je ovšem též paralyzováno provádění smlouvy jako celku, neboť (danou smlouvou) sledovaný cíl se vzdaluje nebo úplně ztrácí. 65 Srov. Combacau J., Sur S.: Droit international public , 6 e éd ., LGDJ − Montchrestien, Paris, 2004, p. 205: „La possibilité de surveiller et d’évaluer le comportement des sujets de droit constitue par elle-même une garantie du respect de leurs engagements.“ 66 Odlišně ale Malenovský J.: Mezinárodní právo veřejné, Obecná část , 4. vyd., MU Brno, 2004, str. 222: „(Rozvoj kontrolních mechanismů) [p]řenáší pozornost od prosté normotvorby k uskutečňování (aplika- ci) mezinárodního práva a ve svých důsledcích posiluje autoritu mezinárodního práva i účinnost institutů odpovědnosti a donucení ( sic ).“ Viz též ibidem , str. 234-235.; současně se ani slovem nezmiňuje, že by mohlo jít o problém tzv. nederogovatelných či mandatorních pravidel.

136