Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Největší praktický problém s výhradami a nejživější debata o jejich platnosti a účincích vyvstává v oblasti lidských práv. Proto se toto pojednání zaměří zejména na smlouvy o lidských právech. Je tomu tak i proto, že judikatura kontrolních orgánů založených smlouvami o lidských právech se k řadě problé- mů s výhradami vyslovila. Mnohé z toho pak ovlivnilo i obecné závěry Komise pro mezinárodní právo a formulace výkladových směrnic k otázkám obec- ných výhrad, výhrad a obyčejových norem a pravidel jus cogens . Důležité bude také rozlišení výhrad k materiálním pravidlům smlouvy a výhrad k prohlášení (doložce) o řešení sporů. 12.1 Neplatnost výhrad obecně K tomuto problému se poprvé vyslovil v r. 1951 Mezinárodní soudní dvůr ve svém posudku Výhrady k Úmluvě proti genocidiu. Podle názoru MSD „předmět a (čistě humanitární a civilizační) účel Úmluvy tak omezuje jak vol- nost činit výhrady, tak i namítat proti nim. Z toho plyne, že je to slučitelnost výhrady s předmětem a účelem Úmluvy, která musí poskytnout kritérium pro postoj státu v uplatňování výhrady při přístupu, jakož i pro hodnocení státu při namítání proti výhradě.“ 54 Jakkoliv významný a ve své době velmi progresivní byl tento posudek MSD, zůstává nicméně v klasickém schématu výhrada − námitka. Jinak tomu ani být nemůže v horizontálním a koordinačním systému mezinárodního prá- va bez objektivního orgánu nadaného pravomocí posuzovat legalitu výhrad. Tuto koncepci posudku MSD z r. 195l v podstatě recipovala Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969), a to v čl. 19 (Uplatnění výhrad): „Stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení smlouvy, nebo při přístupu k ní učinit výhradu, ledaže: (a) je taková výhrada smlouvou zakázaná; (b) smlouva předvídá, že mohou být učiněny pouze určité výhrady, mezi nimiž není výhrada, o níž jde; nebo (c) v případech, které nespadají pod body a) a b), je výhrada neslučitelná s před- mětem a účelem smlouvy.“ 55 Režim výhrad podle Vídeňské úmluvy, který je velmi liberální a ponechá- vá každému státu právo posuzovat slučitelnost té které výhrady „s předmětem a cílem smlouvy“, se uplatní jen tehdy, neupravuje-li konkrétní smlouva výhra- dy jinak. 56 Jaká je tedy situace u smluv na ochranu lidských práv? 54 ICJ Reports 1951, s. 24. 55 Text viz sdělení FMZV č. 15/1988 Sb. 56 Srov. čl. 20 (Přijetí výhrad a námitky k výhradám).

95