Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

2. Vývoj paradigmatu Jak bylo uvedeno v úvodu, přijetí UNFCCC na Summitu Země v roce 1992 bylo prvním důležitým krokem pro základní vymezení právních vztahů uvnitř mezinárod ního společenství. Stejně tak se ale přijetím UNFCCC a následnými přijatými rozhod nutími konferencí smluvních stran (dále také jen jako „COP“) začaly postupně více utvářet pozice i vůči jiným subjektům a objektům, které v mezinárodním klimatickém režimu hrají významné role. 12 Co se však týkalo většího akcentu na ochranu příro dy v rámci klimatického režimu, výraznější změny bylo možné zaznamenat teprve až po roce 2000. K tomuto mírnému obratu došlo primárně ze dvou důvodů. Prvním motivem byl vliv z pobočných oblastí mezinárodního práva životního pro středí, v tomto případě téměř výlučně z oblasti, kterou upravuje Úmluva o biologické rozmanitosti (dále také jen jako „CBD“). Tu je možné považovat za jednu z nejvýznam nějších, ne-li nejvýznamnější mezinárodní dokument v oblasti ochrany přírody a její biodiverzity. 13 Ačkoliv v CBD není nikde zmínka o fenoménu změny klimatu a jejích dopadů, není to nutné považovat za deficit, neboť ustanovení úmluvy směřují na proces a zajištění výsledku ochrany přírody 14 bez ohledu na to, co by jako ohrožení působilo. A vskutku, CBD ve svých článcích 6 a 8 stanoví rámec ochrany, která taktéž dopa dá na ohrožení přírody v důsledku překotných dopadů změny klimatu. V článku 6 je stanovené, že každá smluvní strana bude, v souladu se specifickými podmínkami a svými možnostmi, vytvářet rámec pro ochranu biodiverzity (přírody). 15 Dále v člán ku 8, který se věnuje pro úmluvu stěžejní ochraně in situ, 16 je mimo jiné stanoveno, že každá smluvní strana (stát), bude podporovat ochranu ekosystému a přírodních sta novišť a udržování životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí, ja kož i zajišťovat rehabilitaci a obnovu poškozených ekosystémů a záchranu ohrožených druhů. 17 Je možné proto uvést, že ačkoliv nebyla změna klimatu v CBD nijak zmíně na, režim, který tato úmluva vytvořila, zahrnoval taktéž ochranu přírody, biodiverzity a ekosystémů před ohroženími, které způsobovala a dále způsobuje změna klimatu. Jak bylo uvedeno, mezinárodní režim ochrany přírody neakcentoval, ačkoliv byl v obecné rovině na klimatickou změnu použitelný, alespoň na politické úrovni na za čátku 90. let 20. století otázku ochrany přírody před klimatickou změnou nijak více. 12 Mezi významné subjekty patří například mezinárodní organizace, občanská společnost, korporace či mezinárodní rozhodčí orgány. K tomu podrobněji srov. MÜLLEROVÁ, Hana. Aktéři klimatické politiky a práva , s. 137–142. 13 JANČÁŘOVÁ, Ilona a KOLEKTIV. Právo životního prostředí: zvláštní část . Brno: Masarykova univerzi ta, 2015, s. 226–227. 14 Udržení a zlepšení její kvality – pozn. autora. 15 CBD, čl. 6, písm. a). 16 JANČÁŘOVÁ, Ilona a KOLEKTIV. Právo životního prostředí: zvláštní část , s. 226. 17 CBD, čl. 8, písm. d) a f).

10