Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

a u které se v souladu s § 4 odst. 1 písm. e) ZOZPF předpokládala zemědělská rekul tivace, bude změna plánu rekultivace / plánu sanace a rekultivace ve prospěch rekul tivace přírodě blízkou obnovou ve většině případů znamenat změnu druhu pozemku (vodní plocha, ostatní plocha, lesní pozemek). To znamená, že taková půda bude ztra cena pro zemědělský půdní fond a s tím i produkční a mimoprodukční funkce, které může poskytovat pouze zemědělská půda a zemědělská krajina. Nelze rovněž zapomínat, že § 8 odst. 1 písm. a) ZOZPF vyžaduje skrývat odděleně ornici a podorničí a zajistit uskladnění těchto zemin. V případě odnětí zemědělské půdy pro těžbu nerostů to znamená, že v území narušeném těžbou se nachází deponie skryté ornice a podorničí, která je po celou dobu odnětí chráněna před zaplevelením, erozí, odnosem, znečištěním a odcizením, 31 a s jejímž využitím se počítá pro provedení zemědělské nebo lesnické rekultivace (pro fázi technické rekultivace). Za předpokladu, že by se odňatá zemědělská půda měla rekultivovat přírodě blízkou obnovou, by však bylo využití skryté ornice a podorničí dosti omezené, protože rozprostření těchto ze min na území osídlené zvláště chráněnými druhy rostlin a živočichů by mohlo narušit již vzniklé ekosystémy. To sice neznamená, že by se skrytá ornice a podorničí odvezly na skládku 32 – organizace v tu chvíli bude muset přijít s alternativním hospodárným využitím skryté zeminy, 33 např. bude muset přesvědčit lokální zemědělské subjekty, aby souhlasily s rozprostřením ornice a podorničí na jejich zemědělské pozemky – nic méně ornice a podorničí by takto nezůstaly v lokalitě a prostředky vynaložené na péči o deponie by přišly vniveč. Pokud jde o řešení střetů mezi přírodě blízkou obnovou a ochranou zemědělského půdního fondu, nejvíce se nabízí předejít samotnému střetu a realizovat přírodě blíz kou obnovu mimo zemědělskou půdu. Pokud by se přesto mělo uvažovat o provádění rekultivace přírodě blízkou obnovou na zemědělské půdě, domnívám se, že by se mělo rozlišovat mezi situací, kdy na území již stačily vzniknout jedinečné ekosystémy se zvláště chráněnými druhy rostlin a živočichů, a situací, kdy území takové ekosystémy neobsahuje a pouze má potenciál přírodě blízkého rozvoje. Dle mého názoru nelze trvat na provedení klasické zemědělské rekultivace v situ aci, kdy na rekultivovaném území již existují jedinečné ekosystémy zvláště chráně ných druhů rostlin a živočichů – toto jde proti smyslu § 49 odst. 1 ZOPK i aktuální judikatury. 34 V případě však, kdy se v posuzované době na odňaté zemědělské půdě 31 Viz § 14 odst. 4 vyhlášky č. 271/2019 Sb., o stanovení postupů k zajištění ochrany zemědělského půd ního fondu. 32 SOVA, Aleš; BENDOVÁ, Helena a FRANČÍK, Jiří. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu: ko mentář . Praha: C. H. Beck, 2022, s. 85–89. 33 Viz § 10 odst. 6 ve spoj. s § 9 odst. 6 písm. e) ZOZPF. 34 Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 72/2010-152 ze dne 12.1.2011: „ Skutečnost, že pr votním záměrem bylo uvedení předmětné lokality do původního stavu, ve kterém se nacházela před zahájením činnosti stěžovatelky, tj. les, však nelze chápat jako dogma, neboť v průběhu času nastaly okolnosti (výskyt biotopu zvláště chráněných živočichů), jež tento záměr tak říkajíc od základu mění. “

106