Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

stav je považován za přímý protiklad odpovědného turismu, jehož cílem je využívat cestovní ruch k vytváření lepších míst pro život i pro návštěvu. 3 Ačkoliv je overturismus často mylně ztotožňován s masovým turismem, jedná se o odlišné koncepty. Masový turismus se týká velkého objemu turistů směřujících do jedné destinace, avšak nemusí nutně vést k negativním dopadům. Například Londýn hostí miliony návštěvníků ročně, aniž by trpěl symptomy overturismu, což poukazuje na klíčovou roli infrastruktury a řízení destinace. Fenomén overturismu nabyl na vý znamu zejména po roce 2017, kdy se v evropských městech jako Barcelona, Benátky či Palma de Mallorca zvedla vlna protestů místních obyvatel. Tyto protesty, často se projevující hesly jako „Tourist go home“, signalizovaly dosažení kritického bodu, kdy negativní dopady turismu začaly pro místní komunity převažovat nad jeho přínosy. Z právního hlediska představuje definice overturismu významnou výzvu. Pojmy jako „vnímaná kvalita“ nebo „nepřijatelně zhoršená“ jsou inherentně subjektivní a ob tížně měřitelné. Právní regulace však vyžaduje objektivní a právně uchopitelná kritéria pro ospravedlnění zásahů státu. Právní problém tedy spočívá v tom, jak tyto subjek tivní pocity a percepce rezidentů i návštěvníků transformovat do právně operabilních standardů a prahových hodnot. Přechod od sociologického konceptu k právnímu pro blému nastává v okamžiku, kdy se tyto negativní percepce projeví jako právně rozpo znatelné újmy: porušení práva na příznivé životní prostředí, narušení veřejného pořád ku, nepřiměřená zátěž pro veřejné služby, nebo zásah do pokojného užívání vlastnictví. Tento přechod je zásadní, neboť legitimizuje státní intervenci. Zatímco státní poli tika může tolerovat určité negativní externality jako vedlejší produkt ekonomického růstu, je povinna zasáhnout, jsou-li ohrožena základní práva občanů. Overturismus tak přestává být pouhým problémem managementu destinace a stává se otázkou ochrany veřejného zájmu a ústavně zaručených práv. Koncept „únosné kapacity“ (carrying capacity) je ústředním bodem pro pochopení a právní uchopení overturismu. 4 Definuje se jako maximální počet návštěvníků, které může daná oblast pojmout, aniž by došlo k ohrožení její environmentální, sociální a kulturní integrity. Overturismus nastává tehdy, když je tato kapacita překročena. 5 V akademické literatuře se rozlišuje několik dimenzí únosné kapacity: Environmentální únosná kapacita: Týká se odolnosti ekosystémů vůči zátěži způ sobené turisty, jako je eroze půdy, znečištění vody, produkce odpadu a rušení fauny. 2.2 Překročení únosné kapacity: právní konceptualizace environmentálních, sociálních a infrastrukturních limitů

Tamtéž.

3

4 DRÁPELA, Emil. Creating Strategies to Mitigate the Adverse Effects of Overtourism in Rural Destinations: Experience from the Czech Republic Sustainability [online]. 2023, roč. 15, č. 24, 16958. Dostupné z: https://www.mdpi.com/2071-1050/15/24/16958 [citováno 2025-02-25]. 5 Tamtéž.

114