Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

turismu k proaktivnímu a udržitelnému řízení cestovního ruchu v souladu s ochranou veřejného zájmu, přírodního a kulturního dědictví a kvality života místních obyvatel. 8. Závěr Z výše uvedeného plyne, že overturismus není nahodilý důsledek „úspěchu“ desti nace, ale právně uchopitelný stav překročení environmentálních, sociálních a infra strukturních limitů, který legitimizuje a v řadě případů přímo vyžaduje zásah veřejné moci. Mezinárodní závazky (UNESCO, CBD), evropské svobody i judikatura ESLP a SDEU poskytují rámec, v němž lze rozumně vyvažovat pokojné užívání majetku, svobodu podnikání a volný pohyb služeb s ochranou veřejného zájmu, bydlení, krajiny a kulturního dědictví. Český právní řád přitom už dnes nabízí dílčí nástroje – od re žimů ochrany přírody přes územní plánování až po OZV a místní poplatky –, jejich účinnost je však limitována roztříštěností, absencí jasné opory pro řízení jednodenní návštěvnosti a nedostatkem datově podložených kapacitních limitů. Klíčem proto není jeden „zázračný“ instrument, nýbrž integrovaná kombinace plánovacích, fiskálních a behaviorálně-regulačních opatření založených na měřitelné únosné kapacitě. De lege ferenda se proto jeví jako rozhodující trojí krok: (i) zákonně vyžadovat, aby přetížené obce v územních plánech pracovaly s povinnou kapitolou řízení cestov ního ruchu včetně kvantifikovaných limitů; (ii) doplnit zákon o místních poplatcích o transparentní poplatek za vstup do vymezených přetížených oblastí s možností rezer vací a dynamické cenotvorby; a (iii) rozšířit mandát orgánů ochrany přírody tak, aby návštěvní řády mohly přímo bránit překročení sociální a rekreační únosné kapacity. V praxi to umožní přesun z reaktivního hašení symptomů k předvídatelné správě ná vštěvnosti, která internalizuje náklady a současně chrání kvalitu života rezidentů i vý jimečnou hodnotu dotčených území. Takto pojatý regulační mix dává obcím i státu právně obhajitelný a dlouhodobě udržitelný nástroj, jak proměnit turismus z „tragédie obecní pastviny“ zpět v oboustranně výhodnou směnu.

127