Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

v chápání toho, jak by měl mezinárodní klimatický režim vypadat a co, respektive koho, by měl doopravdy chránit. 30 Oproti předešlému zástupci ryze soukromého dokumentu je možné postavit i jeden, který byl již formální součástí masy mezinárodních rozhodnutí, jež byly v rámci klima tického režimu přijaty. Řeč je v tomto případě o tzv. Cancúnské dohodě, což nebylo nic jiného než soubor rozhodnutí, který byl přijat smluvními stranami UNFCCC na konferenci v mexickém Cancúnu ve stejném roce jako dohoda z Cochabamby. První z tzv. Canúnských rozhodnutí ve své preambuli uvedlo, že „změna klimatu před stavuje naléhavou a potenciálně nevratnou hrozbu pro lidské společnosti a planetu, a proto vyžaduje, aby byla neodkladně řešena všemi smluvními stranami.“ 31 Pro odbornou veřej nost v oblasti mezinárodní klimatické politiky byla konference v Cancúnu známá spíše tím, že poprvé vtáhla téma lidských práv, respektive dopadů na výkon lidských práv, do formálního dokumentu přijatého v mezinárodním klimatickém režimu. Byla to ale taktéž konference v Cancúnu, kde se v zákulisí začalo více diskutovat, a to zejména v důsledku tlaku určitých skupin států, o tom, jakou roli by měla skutečně hrát pří roda v rámci tohoto režimu a zdali není možné určitým způsobem více a komplexněji zahrnout přírodní služby 32 do řešení klimatického fenoménu. A ačkoliv se stále jednalo o vnímání přírody a možností, které nabízí prizmatem jejího přispění k možnému zmírňování a adaptaci na změnu klimatu, určité pozice se začaly od 2010 ještě více formovat. To následně ovlivnilo i podobu v té době pomalu připravovaného další ho mezinárodního instrumentu, který měl reagovat na spatřované nedostatky tehdy hlavního dokumentu 33 , který měl upravovat vztahy mezi státy v rámci mezinárodního klimatického režimu. Pařížská dohoda, která byla podepsána na sklonku roku 2015 byla považována za mezník v mezinárodní klimatické spolupráci. 34 Svým způsobem to částečně může platit i pro otázku směřování klimatického režimu. Pařížská dohoda totiž poprvé v hlavním mezinárodně klimatickém instrumentu uvedla, že změna klimatu a její do pady jsou výrazným lidskoprávním problémem a její řešení nemůže být zcela oproš těno od lidskoprávních závazků, které příslušné strany v rámci jiných režimů přijaly. 35 Ačkoliv toto prohlášení samo o sobě pravděpodobně nevytvořilo žádné nové povinnos ti s ohledem na ochranu lidských práv, z hlediska vymezení směru spolupráce utvrdily 30 K tomu srov. balík dokumentů přijatý na konferenci Documents of the World People’s Conference on Climate Change and the Rights of Mother Earth [online]. 2010. Dostupné z: https://readingfromtheleft. com/PDF/CochabambaDocuments.pdf [citováno 2025- 08-26] 31 K tomu srov. preambule rozhodnutí 1/CP.16 [online]. Framework Convention on Climate Change Dostupné z: https://unfccc.int/documents/6527 [citováno 2025- 08-25] 32 A nepřímo i zájmy přírody – pozn. autora. 33 Kjótského protokolu – pozn. autora. 34 WEWERINKE-SINGH, Margaretha. State Responsibility, Climate Change and Human Rights under International Law . Oxford, United Kingdom: Hart Publishing, 2019, s. 52. 35 Pařížská dohoda, preambule (odst. 12).

13