Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

S výše uvedeným závěrem Nejvyššího správního soudu se ztotožnila i odborná dis kuze 6 . Ústavní soud však při přezkumu výše uvedeného rozsudku nedal v nálezu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 1685/17 Nejvyššímu správnímu soudu za pravdu. Vytkl nezdůvodnění nutnosti úplného vyloučení spolku z účasti na přestupkovém řízení, resp. neřešení otázky, zda nepostačí případná procesní práva environmenálního spolku pouze odpovídajícím způsobem zúžit. A obecně připustil, že i v přestupkovém řízení mohou být za určité situace dotčeny zájmy ochrany přírody. Je na místě zde připomenout, že v mezidobí došlo s účinností od 1. 1. 2018 ke změ ně znění § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny a to tak, že dosavadní zně ní úvodní věty citovaného ustanovení „ Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení …“ se změnilo na stávající zně ní „ Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se řízení podle tohoto zákona …“ 7 Na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1685/17 následně upozornila i od borná komentářová literatura, se závěrem, že se environmentální spolek v přestupko vém řízení může vyjadřovat k odborným otázkám, především tedy k otázce posouzení zakázanosti daného zásahu 8 . Dopad na správní praxi nicméně zůstal nepatrný. Zásadnější obrat v otázce účasti environmentálních spolků pak přinesl nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2025, č. j. 2 As 371/2023-34. V posuzované věci Česká inspekce životního prostředí nepřipustila coby účastníka pře stupkového řízení spolek Greenpeace Česká republika, s tím, že předmětem řízení není posouzení škodlivosti či nedovolenosti těžeb, ale uložení pokuty za porušení podmínek rozhodnutí o výjimkách a za absenci povinného souhlasu podle ZOPK. Posouzení nezákonnosti zakázaného jednání podle ní již nebude předmětem rozhodování a vyjá dření spolku by tak nemohlo přinést nic nového. 9 Ministerstvo životního prostředí na opak odkázalo na taxativní výčet účastníků řízení o přestupcích 10 a přidalo argument, že přestupkové řízení není řízením vedeným podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozsudku ze dne 29. 1. 2025, č. j. 2 As 371/2023-34, výše nastíněné argumenty neakceptoval a jak rozsudek městského sou du, tak rozhodnutí žalovaného zrušil. Úvodem kasační soud uvedl, že ve všech řízeních 6 Například STEJSKAL, Vojtěch. Spolek neměl právo na účast v řízení o uložení pokuty za správní delikt Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. České právo životního prostředí : časopis České společnosti pro právo životního prostředí. Česká společnost pro právo životního prostředí. 2017, č. 43, s. 114. 7 Čl. VII bod 17 zákona č. 225/2017 Sb. 8 JELÍNKOVÁ, Jitka. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Praktický komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2021. ISBN 978-80-7676-021-9, str. 352–353. 9 Správní orgán prvního stupně zde podrobně porovnal nyní posuzovanou věc s případem řešeným ve shora uvedeném nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 1685/17. 10 Srov. § 68 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

134