Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

5. Závěr Z vývoje právní úpravy účasti veřejnosti na ochraně přírody a krajiny vyplývá, že ten to institut je nedílnou součástí českého právního řádu již více než tři desetiletí. Přestože docházelo k jeho postupnému zpřesňování a v některých případech i k (zamýšlenému) významnému omezení, základní východisko – zapojení veřejnosti prostřednictvím spolků – zůstalo zachováno. Judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního sou du v posledních letech otevřela otázku účasti spolků v přestupkových řízeních vede ných podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Aktuální rozsudek Nejvyššího správní ho soudu ze dne 29. ledna 2025 potvrdil, že i tato řízení spadají pod dikci § 70 odst. 3 zákona, a že environmentálním spolkům je třeba přiznat postavení účastníka. Tento judikaturní posun s sebou přináší praktické komplikace, zejména v souvislosti s institutem příkazu podle správního řádu a podle zákona o odpovědnosti za přestup ky a řízení o nich. V těchto případech vzniká kolize mezi principem účasti veřejnosti a principem procesní ekonomie. Absolutní upřednostnění jednoho z těchto principů se nejeví jako vhodné; řešením je spíše jejich vzájemné vyvažování. Za klíčové kritéri um lze považovat podání žádosti o informování podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tam, kde environmentální spolek o informování o zahajovaných řízeních výslovně požádal, je namístě případné účasti neklást překážky, a to i za cenu omezení procesní ekonomie. Naopak v situaci, kdy takový projev zájmu absentuje, lze využití příkazního řízení považovat za akceptovatelné. Stejně tak lze upřednostnit princip procesní ekonomie v případě využití příkazu na místě. Lze uzavřít, že současná judikatura posiluje postavení veřejnosti v řízeních podle zákona o ochraně přírody a krajiny, avšak současně klade zvýšené nároky na aplikační praxi správních orgánů, které budou muset při rozhodování volit mezi dvěma kon kurenčními principy. Přístup založený na vyvažování obou hodnot se jeví jako jedi ný způsob, jak zachovat legitimitu účasti veřejnosti a současně respektovat požadavek na efektivní vedení přestupkových řízení.

138