Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

větší slovo, a tedy i celý režim se tím vyvinul k vyváženější ochraně zájmů tohoto ob jektu, není to dle názoru autora tohoto příspěvku skutečností. Příroda se sice stále více objevuje v mezinárodním klimatickém režimu, ale to spí še z důvodu její vhodnosti pro holistická a přírodě blízká klimatická řešení (užiteč nost). Autor příspěvku nechce vůbec říct, že je tato metoda chybná či jinak nevhodná. Určitým problémem však může být, že proti tomuto náhledu nestojí z hlediska mezi národního práva rámec obdobné síly, který by komplexněji vyvažoval v určitých plo chách střety zájmů mezi člověkem a přírodou. Hrozí tedy, že se v některých oblastech člověk, respektive lidstvo zaměří až moc na „sterilní“ cíl stabilizace emisí skleníkových plynů bez toho, aby při tom zohlednil skutečné zájmy přírody. Je však dle názoru au tora tohoto příspěvku zcela správně, že tento rámec není více součástí mezinárodního klimatického režimu pod UNFCCC, neboť jeho cílem bylo a je ještě trochu něco jiného, než důležitá ochrana globálních i lokálních ekosystémů před dopady změny klimatu. A ačkoliv je pro mezinárodní společenství a státy vytvoření odpovídajícího rámce této ochrany z praktických i morálních pozic nutné považovat za zcela opodstat něný imperativ, nevyřeší ho jeho postupné a svým způsobem „salámové“ začleňování do režimu pod UNFCCC. Taková ochrana je potom spíše částečná, než komplexní a zaměřuje se pouze na vybrané objekty, které mají pro řešení problému svou užiteč nost. Riziko, že další části přírody, které se nenacházejí ve „světle reflektorů“ fenoménu současné změny klimatu, budou v konečném součtu opomenuty, je příliš vysoké. Jaká je však vhodná forma této mezinárodní ochrany a celého rámce je otázka zcela jiná, která by si zasloužila příspěvek o rozsahu větším, než nabízí tento text. Jisté však je, že dluh lidstva vůči přírodě a jejím ekosystémům nezmizí. Naopak, potřeba odpovídající ochrany bude stále naléhavější. V opačném případě se riziko toho, že člověk bude žít ve světě, jehož přírodní „textura“ bude ještě více pozměněná než doposud, splývá té měř s jistotou. 43 Úkol to není a nebude snadný, přesto na něj lidstvo a státy, které ho reprezentují nesmí rezignovat.

43 KOLBERT, Elizabeth. Šesté vymírání: Nepřirozený příběh . Brno: Barrister & Principal, 2018, s. 9–10.

16