Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

This article examines the roots of the dispute, highlighting its manifestations in international law. It focuses on the Cooperative Framework Agreement, the most recent treaty governing the use of the Nile waters, which entered into force in 2024. It analyses two key dimensions: I) the assessment of the extent to which the treaty-based dispute settlement mechanism effectively contributes to resolving conflicts, identifying both its strengths and limitations and proposing potential amendments to enhance its effectiveness, II) the exploration of the appropriate procedures for dispute resolution in cases where the downstream States do not become parties to the Agreement. Peaceful settlement of the dispute is considered a key prerequisite for comprehensive adaptation of the basin to climate change and for harnessing opportunities for its economic development in a manner that reflects the social and environmental needs associated with the Nile’s use. Keywords: international water law – water disputes resolution – Nile basin 1. Úvod Desítka států povodí Nilu se liší mírou závislosti na tomto toku jakožto jediném zdroji sladké vody na svém území, převládajícími způsoby jeho využívání i hydrologic kými charakteristikami Nilu na jejich území. Společným znakem všech těchto zemí je skutečnost, že ani jedna z nich není smluvní stranou žádné z globálních úmluv o vy užívání sdílených vodních zdrojů, ani Úmluvy OSN o právu neplavebního využívání mezinárodních vodních toků ( UN Convention on the Law of the Non-Navigational Uses of International Watercourses, dále jako „Úmluva o vodních tocích“) z roku 1997 2 , ani Úmluvy o ochraně a užívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer ( Convention on the Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes ) z roku 1992. 3 Na využívání vod Nilu se proto vztahují pouze obecně formulované principy mezi národního vodního práva, které mají povahu obyčejového práva. Ambici poskytnout právní rámec specificky uzpůsobený charakteristikám toku a potřebám států povodí představuje Rámcová dohoda o spolupráci ( Cooperative Framework Agreement, dále též jako „CFA“ či „Dohoda“), inspirovaná Úmluvou o vodních tocích. Jádrem sporu mezi státy povodí je ustanovení čl. 14 písm. b) Dohody týkající se principu zabezpečování dodávek vody ( water security ), jehož vyřešení je předpokladem ke vzniku organizace správy povodí se zapojením všech států. 2 Convention on the Law of the Non-Navigational Uses of International Watercourses: Status of Treaties. Online. United Nations Treaty Collection. 2025. Dostupné z: https://treaties.un.org/pages/viewdetails. aspx?src=treaty&mtdsg_no=xxvii-12&chapter=27&clang=_en. [citováno 2025-06-25]. 3 Convention on the Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes: Status of Treaties. Online. United Nations Treaty Collection. 2025. Dostupné z: https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails. aspx?src=TREATY&mtdsg_no=XXVII-5&chapter=27&clang=_en. [citováno 2025-06-25].

19