Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

sporu arbitrážnímu soudu stanovit okruh hmotněprávních a procesních pravidel nad rámec platného práva. K tomuto závěru docházím aplikací jednoho z obecných závěrů své diplomové práce na povodí Nilu. 62 Podle ní nejlépe napomáhá zachování mezinárodního míru a bez pečnosti mechanismus řešení sporů o vodu složený ze tří stupňů: negociace – mediace/ dobré služby – arbitráž. S ohledem na dynamiku vztahů mezi státy povodí a histo rické zkušenosti s řešením sporů považuji tento model za potenciálně účinný nástroj pro urovnání sporu. Přiznávám však, že klíčovým faktorem pro volbu konkrétního postupu zůstává průnik mezi vůlí stran sporu přistoupit k určitému mechanismu řešení . V praktické rovině tak bude nejvhodnější postup záviset na řadě mimopráv ních okolností politického a socioekonomického charakteru posuzovaných stranami v daném kontextu. 6. Závěr Příspěvek se ve čtyřech kapitolách věnoval charakteristice Nilu jako mezinárodního toku, jenž je jako útvar povrchových vod ovlivňován klimatickou změnou. Přiblížil roli, kterou ve sporu o vody Nilu hrají mezinárodní smlouvy uzavřené mezi státy na dolním toku v období kolonialismu. Představil současné výzvy pro spolupráci stá tů v rámci Komise povodí Nilu i příčiny napjatých vztahů mezi Etiopií, Egyptem a Súdánem v souvislosti s výstavbou a provozem Velké přehrady etiopského znovuzro zení. V poslední části diskutoval účinnost mechanismů řešení sporů v Rámcové do hodě o spolupráci, neboť tato mezinárodní smlouva má potenciál stát se vedoucím smluvním režimem pro všechny státy povodí. Cílem příspěvku bylo představit jeden z nejvýznamnějších současných sporů o vodu optikou mezinárodního práva a zhodnotit mechanismy řešení sporů mezi smluvními stranami Rámcové dohody o spolupráci. Příspěvek dospěl k závěru, že mechanismus řešení sporu dle čl. 34 ve spojení s přílohou č. 1 Dohody má potenciál účinně přispívat k řešení sporů o její aplikaci a výklad, neboť I) je inspirován mechanismem podle čl. 33 Úmluvy o vodních tocích, II) nabízí dostatečnou flexibilitu při volbě vhodného postu pu, III) je tvořen několika stupni, což reflektuje dynamiku sporu v čase. Příspěvek dále uzavřel, že státy povodí by měly při řešení sporu v případě, že se státy na dolním toku nestanou smluvními stranami Dohody, postupovat nejprve cestou negociace, a pokud tato nepovede k urovnání sporu, využít mediaci či dobré služby, přičemž arbitráž by měla představovat poslední stupeň mechanismu řešení. Za rozhodující faktor při volbě optimálního postupu však označil průnik mezi postupy preferovanými jednotlivými stranami sporu, a to s ohledem na specifický kontext daného sporu.

62 GREGOROVÁ, Markéta. Řešení konfliktů o vodu v mezinárodním právu . Online, Diplomová práce. Praha: Právnická fakulta Univerzity Karlovy, 2022, především s. 84–85. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitst ream/handle/20.500.11956/177680/120431379.pdf?sequence=1&isAllowed=y. [citováno 2025-05-09].

32