Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

Tento trend ovlivnil mimo jiné i obsah mezinárodních právních závazků. Jak bylo ovšem naznačeno, kromě významných mitigačních nástrojů pro boj s klimatickou změnou jsou obnovitelné zdroje energie také stavbami, které ze své podstaty nemají potenciál zasahovat do životního prostředí o nic méně než jakýkoliv jiný záměr. Z to hoto důvodu (a částečně ze současné absence jiných dostupných a natolik účinných mitigačních nástrojů 7 ) musí právní úprava, ať už unijní či národní, za účelem plnění mezinárodních závazků jejich výstavbu upřednostňovat. Preference obnovitelných zdrojů energie ovšem naráží na mantinely úpravy územ ních nástrojů ochrany životního prostředí, především v situacích, kdy obnovitelný zdroj do hráněného území zasahuje. Článek si pokládá za cíl prozkoumat, zda mezinárodní úmluvy a unijní právní úpra va toto zájmové a hodnotové pnutí předpokládají a jakým způsobem se s ním případně vypořádávají. Odpověď na tyto otázky tvoří první a druhou část článku. Coby zpětná vazba k účinnosti těchto „kolizních“ norem bude v třetí části článku představena judikatura Soudního dvora Evropské unie, interpretující normy předsta vené v druhé části článku. Závěr článku se zaměří na zhodnocení toho, jakým způsobem mezinárodní a unij ní právní úpravy reagují na střet mezi ochranou biodiverzity a rozvojem obnovitel ných zdrojů energie a jakou roli v tomto kontextu hraje judikatura Soudního dvora Evropské unie. 2. Střet zájmů v mezinárodní úpravě Mezinárodněprávní úprava neadresuje problematiku střetu zájmů v tak úzké rovi ně, jakou je střet mezi obnovitelnými zdroji a územní ochranou životního prostředí. Alespoň výchozí bod lze nalézt v ustanovení čl. 14 odst. 1 písm. a) Úmluvy o biolo gické rozmanitosti 8 (dále jen CBD), které státy úmluvy zavazuje hodnotit vlivy u pro jektů, „ u nichž existuje pravděpodobnost závažných nepříznivých účinků na biodiverzitu, se záměrem na možné předejití nebo na omezení takových účinků na nejmenší možnou míru “. Jedná se tedy o přímý závazek, který se v unijní úpravě 9 projevuje především v ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/ EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (EIA směrnice). Ten stanoví, že „[ p ] osuzování vlivů na ži votní prostředí vhodným způsobem určí, popíše a posoudí v každém jednotlivém případě přímé a nepřímé významné vlivy záměru na […] biologickou rozmanitost, se zvláštním 7 Energetika v roce 2019 tvořila něco málo přes 24 % všech emisí skleníkových plynů v EU. In: EUROSTAT. Greenhouse gas emissions by source sector . Soubor dat. Dostupné z: Eurostat, https://doi. org/10.2908/ENV_AIR_GGE. [citováno 2025-06-14]. 8 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb. o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. 9 Evropská unie schválila Úmluvu o biologické rozmanitosti na základě rozhodnutí Rady 93/626/EHS ze dne 25. října 1993.

67