Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

vancí přesahovat a předem odpovídat na otázky, které mohou vyvstat právě v situacích střetu s chráněnými oblastmi. První z otázek vychází z důvodu zamítnutí povolení záměru, jímž je potenciální narušení krajinného a kulturního dědictví. Stěžovatelka, společnost Eneco Wind Belgium, namítala, že Rámec se v čl. 3 odst. 1 neomezuje pouze na citovaná ustanovení směrnice o stanovištích, směrnice o ochraně volně žijících ptáků a rámce vodní politi ky, 73 ale na veškeré další možné protichůdné zájmy, například právě ochranu kulturní ho dědictví. Stěžovatelka vychází především z jediné novelizace Rámce: „[Stěžovatelka] Zdůrazňuje zejména výňatky z bodu odůvodnění 14 nařízení Rady (EU) 2024/223 […] , v němž se uvádí, že ‚První věta čl. 3 odst. 2 [Rámce] […] vyžaduje, aby členské státy tyto projekty podporovaly tím, že je při postupu plánování a povolování v rámci členského státu upřednostní v případě, že je třeba poměřování s právními zájmy mimo oblast životního prostředí. ‘ Z toho vyvozuje, že […] zájmy se netýkají pouze environmentálního aspektu, ale také zájmů souvisejících s jinými aspekty, jako je ochrana krajiny […]“ 74 . Pokud Soudní dvůr zúží výklad ustanovení čl. 3 odst. 2 Rámce pouze na vyjmeno vané články, pak by vytvořil zvláštní situaci. Znamenalo by to totiž, že výstavba elek trických turbín by v pojetí Rámce obstála před zamítavým naturovým posouzením, ale památkářské zájmy by úřad musel vyvažovat pouze s ohledem na „běžný“ zájem na výstavbě obnovitelných zdrojů. Zúženým výkladem by Soudní dvůr riskoval nejen zvýšenou zranitelnost širších zájmů, ale i zájem na mitigaci klimatické změny, neboť by rozhodujícím orgánům ponechal široké pole působnosti k zamítání takových projektů. Rozšiřující výklad by umožnil zohlednit převažující veřejný zájem i v případě střetu se zájmy vyjádřenými vnitrostátní úpravou. Projekty obnovitelných zdrojů energie by tak byly upřednostňo vány i před zájmy, které nejsou v předmětném ustanovení výslovně uvedeny. Třetí otázka navazuje a táže se na meze upřednostňování projektů uznaných za pro jekt v převažujícím zájmu, tedy zda by výstavba obnovitelného zdroje vždy vyhrála, třebaže bychom proti ní postavili ten či onen zájem. Conseil d’État se tedy doptává na míru priority takového zájmu. Pokud by byla absolutní, pak by projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie požívaly téměř neprůstřelného právního statusu: mohly by být blokovány pouze tehdy, pokud by ochranu druhů nebylo možné zachovat ani s kompenzačními opatřeními. Pokud by byla tato míra relativní, pak by projekty měly předpokládanou váhu, přesto by ale mohly být převáženy, pokud by bylo předloženo konkrétní zdůvodnění. Tento

73 „[…] zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů […] se považují za projekty v převažujícím veřejném zájmu, které slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 92/43/EHS, čl. 4 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES .“ 74 Bod č. 16 rozhodnutí Conseil d’État. Autorský překlad.

77