Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

voj a evidenci stavu pokroku a neobsahují 7 v sobě, s částečnou výjimkou písm. d) a e) čl. 4 ustanovení, jež by přímo směřovala na ochranu přírody a jejích ekosystémů před dopady klimatické změny per se . Je sice pravdou, že UNFCCC v úvodním čl. 1 bodu 1 pamatuje na to, že nepříznivé účinky změny klimatu „mají výrazně škodlivé účinky [i] na složení, regenerační schopnosti či produktivitu přirozených a řízených ekosystémů […], 8 z toho však nevyplývá, 9 že by ochrana těchto systémů v nejširším možném smyslu byla základním nebo vedlejším cílem úmluvy či v té době utvářejícího se mezinárodního klimatického režimu. Příroda, respektive biosféra a ekosystémy jako její „oživená“ část 10 jako by byly od počátku mezinárodního klimatického režimu vnímány spíše jako objekt, pomocí nějž se podaří dosáhnout na zmíněný hlavní cíl stabilizace koncentrace skleníkových plynů a zabránění zničujícím důsledkům změny klimatu na člověka spíše než jako něco, co by samo o sobě bylo hodno ochrany v této rámcové mezinárodní smlouvě. Další ustanovení UNFCCC pak vytvářela zejména institucionální a procedurální in strumenty, jež měly primárně sloužit k uvedení mezinárodního klimatického režimu do pohybu. Je tedy možné ve vztahu k UNFCCC a tehdy nově vzniklému mezinárodnímu reži mu uvést, že byl vesměs vystavěn na antropocentrickém paradigmatu, v němž příroda hrála spíše roli nástroje, pomocí nějž se a) částečně dosáhne konečného cíle Úmluvy; b) zajistí člověku hospodářský a společenský rozvoj (prospěch), který bude odolný a udržitelný ve vztahu ke probíhajícímu klimatickému fenoménu. Otázkou tedy zůstává, a tento příspěvek si dává za cíl na toto částečně nabídnout odpověď, zdali tento antropocentristický kurz nastavený na počátku mezinárodního klimatického režimu v 90. letech 20. století zůstal integrální součástí jeho vnitřní iden tity i více než třicet let po jeho ustavení, či zda se v průběhu doby tento počáteční kurz vyvinul i směrem k zohlednění zájmů jiných objektů – tedy v intencích tohoto příspěvku zejména ve vztahu k něčemu, co lze souhrnně označit jako přírodu, biosféru či ekosystémy a to nejen z důvodu jejich napojení na člověka, ale i ve vztahu k těmto objektům 11 samotným.

7 Ani v obecném článku 3, ani v konkrétnějším článku 4 – pozn. autora. 8 K tomu srov. UNFCCC, čl. 3, bod 1. 9 A ani dále z textu mezinárodní smlouvy – pozn. autora. 10 MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta. Praha: Karolinum, 2015, s. 135–136.

11 Někteří by možná nesouhlasili s jednoznačným označením přírody, biosféry či konkrétních ekosystémů jako objekty v čistě právním smyslu. K zajímavému vývoji k percepci této problematiky v intencích kli matického fenoménu srov. MÜLLEROVÁ, Hana. Práva přírody na rozhraní mezi aktivismem a seriózní debatou. Právník . roč. 163, č. 1/2024.

9