VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

sledného výchovného působení rodičů. Škola byla často vnímána jako dů ležitý, avšak doplňující prvek výchovy charakteru. V odpovědích se rovněž objevoval důraz na potřebu větší spolupráce školy a rodiny a na vzájem nou provázanost jejich výchovného působení. „ Charakter se vytváří hlavně v kvalitním rodinném prostředí … na škole jde pouze o doplňující výchovný prvek, ale i přesto je velmi důležitý. “ (Pedagog 2. stupně ZŠ nebo SŠ) „ Škola to nezachrání, pokud nebude v tomto směru funkční rodina. To je hlavní problém současné (ne)výchovy v rodinách .“ (Pedagog 2. stupně ZŠ nebo SŠ) Vedle důrazu na rodinu respondenti často upozorňovali také na roli osob nosti učitele a každodenní kultury školy. Významnou roli zde sehrává osobní příklad dospělých, autenticita jejich jednání a kvalita mezilidských vztahů v prostředí školy. Respondenti upozorňovali, že děti citlivě vnímají jednání dospělých a že ctnosti nelze předávat pouze deklarativně, ale pře devším prostřednictvím každodenního osobního příkladu. „ Sami učitelé jsou vzory pro žáky a jejich čestné a charakterní chování žáci citlivě vnímají .“ (Rodič žáka 2. stupně ZŠ nebo SŠ) „ Záleží na osobnosti učitele, jak dokáže navodit pohodu a přátelskou atmo sféru, ve které dobře pracuje, děti se cítí bezpečně a i výuka charakteru je přirozenější. “ (Pedagog 1. stupně ZŠ) V některých odpovědích se objevovala také kritika nadměrného tlaku na výkon, známkování a soutěživost. Respondenti upozorňovali na potře bu větší podpory wellbeingu, bezpečných vztahů a osobnostního rozvoje dětí a žáků. Část respondentů rovněž poukazovala na potřebu větší rovno váhy mezi akademickým výkonem, osobnostním rozvojem dítěte a kvali tou vztahového prostředí školy. „ Bylo by fajn změnit školství ‚ze známek na kompetence‘. “ (Pedagog 2. stupně ZŠ nebo SŠ)

101