VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

4. Existují rozdíly mezi vlastními postoji rodičů a pedagogů a tím, jak vnímají priority druhé skupiny? Jedním z nejvýznamnějších a současně nejoriginálnějších zjištění vý zkumu byl fenomén vzájemného připisování výkonové orientace druhé skupině respondentů. Přestože rodiče i pedagogové ve vlastních odpo vědích většinově podporovali propojení charakterové a výkonové dimen ze vzdělávání, současně druhé skupině připisovali výrazně vyšší důraz na známky, výkon, klasifikaci a školní úspěšnost. Tento trend se objevoval napříč všemi stupni vzdělávání a výrazněji sílil zejména ve vyšších stupních školského systému. Pedagogové častěji před pokládali, že rodiče kladou vyšší důraz na výkonové aspekty vzdělávání, za tímco rodiče častěji vnímali školní prostředí jako více orientované na výkon, hodnocení a klasifikaci. Přesto však ani v těchto případech nepřevažovala jednostranně výkonová orientace a odpovědi obou skupin respondentů zů stávaly převážně koncentrovány kolem středových hodnot škály reprezentu jících propojení výkonové a charakterové dimenze vzdělávání. Výsledky ukazují výraznou asymetrii mezi vlastními postoji respondentů a tím, jak interpretují postoje druhé skupiny. Právě tato diskrepance před stavuje mimořádně významné zjištění pro české vzdělávání. Výzkum na značuje existenci latentního komunikačního napětí mezi školou a ro dinou, které nemusí vycházet pouze z reálných rozdílů v hodnotových prioritách, ale také z implicitních očekávání, stereotypů a vzájemných interpretací jednotlivých aktérů vzdělávání. Originálním přínosem výzkumu je zachycení „implicitní kultury výkonu“, která není vždy vyjadřována přímo, ale objevuje se v očekáváních, oba vách a vzájemném připisování priorit druhé skupině respondentů. Tento mechanismus lze interpretovat také prostřednictvím konceptu skrytého kurikula, podle něhož škola formuje hodnoty a očekávání nejen explicitně, ale i prostřednictvím každodenní kultury školy (Jackson, 1968). Výsledky zároveň naznačují, že současná česká vzdělávací realita nemusí být charak terizována pouze samotným tlakem na výkon, ale také sdíleným přesvěd čením, že výkon očekávají především „ti druzí“ (Han, 2016). 5. Do jaké míry považují rodiče a pedagogové výchovu charakteru za důležitou součást školního vzdělávání? Analýza odpovědí ukázala velmi vysokou míru podpory výchovy cha rakteru mezi rodiči i pedagogy napříč sledovanými stupni vzdělávání.

109