VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

Ve většině skupin výrazně převažovaly souhlasné odpovědi, zatímco ne utrální nebo nesouhlasné postoje se objevovaly pouze okrajově. Výsledky tak potvrzují vysokou legitimitu rozvoje charakteru v současném českém vzdělávacím prostředí. Výraznější rozdíly mezi rodiči a pedagogy se objevovaly zejména ve vyš ších stupních vzdělávání, kde se silněji promítají výkonové nároky vzdě lávacího systému, klasifikace, přijímací řízení a profesní orientace studen tů. Přesto však obě skupiny respondentů vykazovaly velmi vysokou míru podpory významu výchovy charakteru jako důležité součásti školního vzdělávání. Výsledky jsou významné zejména tím, že ukazují, že výchova charakte ru není respondenty vnímána jako alternativa ke školnímu vzdělávání, ale spíše jako jeho přirozená a důležitá součást. Respondenti současně spojovali význam školy nejen s osvojováním znalostí a školní úspěšnos tí, ale také s rozvojem odpovědnosti, vztahovosti, sociálních kompeten cí, psychické odolnosti a osobnostního zrání žáků (Arthur et al., 2017; Kristjánsson, 2015). 6. Jaké ctnosti a charakterové kvality považují rodiče a pedagogové za nejdůležitější pro rozvoj dětí, žáků a studentů? Analýza preferovaných ctností ukázala, že rodiče i pedagogové napříč vše mi stupni vzdělávání připisovali nejvyšší význam především charaktero vým kvalitám souvisejícím s mezilidskými vztahy, sociálním fungováním a osobnostním rozvojem dítěte. Nejvýše preferovanou ctností byla na příč většinou sledovaných skupin slušnost, která představovala jednu z nejstabilnějších a nejvýrazněji zastoupených charakterových kvalit celého výzkumu . Vedle slušnosti byly výrazně zastoupeny také ctnosti jako dobrý úsudek, sebejistota, odolnost, zvídavost, upřímnost a soucit. Výsledky současně ukázaly stabilní rozdíly mezi rodiči a pedagogy. Rodiče častěji preferovali sebejistotu, dobrý úsudek a odolnost, zatímco pedagogové více zdůrazňo vali zvídavost, upřímnost a sociální aspekty školního prostředí. Současně se ukázala určitá vývojová proměna preferovaných charaktero vých kvalit. Zatímco v prostředí mateřských škol a mladšího školního věku dominovaly vztahové a adaptační charakterové kvality, ve vyšších stupních vzdělávání sílil důraz na autonomii, psychickou odolnost a schopnost sa mostatného rozhodování. Rozvoj charakteru zde nebyl spojován pouze

110