VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

9. Závěr Předložená monografie se zaměřila na problematiku výchovy charak teru v současném českém vzdělávacím prostředí a na postoje rodičů a pe dagogů k rozvoji charakteru dětí a mladých lidí. Teoretická část předsta vila současná pojetí výchovy charakteru, koncept lidského rozkvétání, ce loškolní přístup k rozvoji charakteru i význam vztahového prostředí školy pro osobnostní a morální rozvoj dítěte. Současně otevřela otázku vztahu mezi vzděláváním, charakterem, wellbeingem a smyslem lidského života v podmínkách současné společnosti. Empirická část vycházela z reprezentativních výzkumných šetření realizo vaných agenturou STEM v letech 2024 a 2025 mezi rodiči a pedagogy na příč jednotlivými stupni vzdělávání. Získaná data ukazují, že rodiče i pe dagogové přikládají vysoký význam rozvoji charakteru a většinou jej ne vnímají jako protiklad školního výkonu. Naopak se opakovaně objevovala potřeba propojení akademického, osobnostního, vztahového a charakte rového rozvoje dítěte. Respondenti zdůrazňovali význam odpovědnosti, respektu, kvalitních mezilidských vztahů, bezpečného prostředí a schop nosti vést smysluplný život. Významným zjištěním studie je skutečnost, že rodiče i pedagogové spojují rozvoj charakteru především s každodenní kulturou školy, kvalitou vztahů a osobním příkladem dospělých. Výchova charakteru není v jejich pojetí chápána jako samostatný program nebo izolovaná vzdělávací oblast, ale jako přirozená součást každodenního života školy. Výsledky současně po tvrzují význam bezpečného vztahového prostředí, osobnosti učitele a spo lupráce školy a rodiny pro celkový rozvoj dítěte. Výzkum rovněž ukázal určité rozdíly mezi rodiči a pedagogy v prefero vaných charakterových kvalitách. Rodiče častěji zdůrazňovali sebejistotu, odolnost a dobrý úsudek, zatímco pedagogové více akcentovali zvídavost, upřímnost, slušnost a kvalitu sociálního fungování. Současně se ukázalo, že preference jednotlivých ctností souvisejí s věkem dítěte a vývojovými nároky jednotlivých etap vzdělávání. Napříč všemi skupinami responden tů však zůstávala nejvýše hodnocenou ctností slušnost, která byla spojová na s respektujícím soužitím, odpovědností a kvalitou mezilidských vztahů. Za důležité zjištění lze považovat také fenomén vzájemného připisování výkonové orientace. Přestože rodiče i pedagogové deklarovali podporu rozvoje charakteru, často předpokládali, že druhá skupina přikládá větší

116