VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

2.2 Model Caught–Taught–Sought Jedním z významných konceptů současné výchovy charakteru je model Caught–Taught–Sought, rozpracovaný centrem Jubilee Centre for Character and Virtues (2022). Model vychází z předpokladu, že charakter se nerozvíjí pouze prostřednictvím explicitní výuky nebo morálních po učení, ale především skrze zkušenost, vztahy a aktivní osobní úsilí žáka. Rozvoj charakteru proto nelze redukovat na jednorázové programy nebo izolované pedagogické intervence. Charakterové kvality vznikají dlouho době v konkrétních situacích, vztazích a zkušenostech dítěte. Pedagogicky lze model zjednodušeně chápat jako proces: • zachycování, • pojmenovávání, • procvičování. Model zároveň propojuje aristotelské pojetí habituace s moderním peda gogickým důrazem na reflexi, vztahovost a aktivní zkušenost dítěte. Zachycování charakteru (Caught) První rovina modelu vychází z předpokladu, že charakter je „zachycován“ prostřednictvím vztahů, kultury školy a zkušenosti každodenního života. Žáci se neučí pouze prostřednictvím explicitní výuky, ale také pozorová ním učitelů, vrstevníků a způsobu fungování celé školní komunity. Děti a mladí lidé si neosvojují charakterové postoje pouze prostřednictvím pravidel nebo morálních poučení, ale také skrze zkušenost důvěry, respek tu, spravedlnosti a kvality vztahů. Na význam nápodoby, vztahů a přivykání ve výchově upozorňuje již ko menského pedagogická tradice, která zdůrazňuje význam zkušenosti a pří kladu dospělých v procesu formování člověka (Hábl & Hábl, 2025). Charakterový rozvoj proto vzniká především skrze zkušenost autenticky

žitých vztahů a každodenní příklad dospělých. Pojmenovávání a reflexe ctností (Taught)

Druhá rovina modelu označuje cílenou a explicitní práci s charakterem a ctnostmi. Škola zde vytváří prostor pro rozhovory o ctnostech, vztazích, morálních dilematech a odpovědném jednání. Důležitou součástí je rozvoj

23