VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

jazyka ctností, morální reflexe a schopnosti porozumět významu jednotli vých charakterových kvalit. Významnou roli zde hraje rozvoj tzv. gramotnosti ctností (virtue litera cy), tedy schopnosti rozpoznávat, pojmenovávat a reflektovat charakterové kvality v běžných situacích školního života. Pokud děti a mladí lidé nemají k dispozici jazyk pro popis dobra, odpovědnosti nebo vztahovosti, obtíž něji reflektují vlastní zkušenost i morální rozhodování. Ve školním prostředí se tento přístup může projevovat například prací s příběhem, reflexí zkušenosti, komunitním kruhem nebo diskusí nad mo rálními dilematy. Výchova charakteru zde neusiluje o předávání „správných odpovědí“, ale o hlubší porozumění lidskému jednání a jeho důsledkům. Součástí tohoto procesu je také pedagogická práce s chybou. Výchova cha rakteru nevnímá chybu pouze jako selhání, ale také jako příležitost k refle xi, převzetí odpovědnosti a obnově vztahu. Procvičování a habituace (Sought) Třetí rovina modelu zdůrazňuje aktivní úsilí samotného jedince o rozvoj charakteru. Charakter nelze člověku pouze předat; každý člověk musí sám usilovat o vlastní morální růst, kultivaci ctností a odpovědnost za své jed nání. Významnou roli zde hraje sebereflexe, osobní motivace a opakovaná zkušenost jednání v každodenním životě. Aby se ctnosti mohly stát součástí charakteru člověka, potřebují být opa kovaně žity v konkrétních situacích. Děti a mladí lidé proto potřebují pří ležitosti k převzetí odpovědnosti, spolupráci, pomoci druhým, zvládání konfliktů nebo zkušenosti vytrvalosti při překonávání překážek. Model zároveň navazuje na aristotelské pojetí habituace, tedy přivykání prostřednictvím opakovaného jednání a zkušenosti. Charakterové kvality se nerozvíjejí jednorázově, ale dlouhodobě skrze vztahy, zkušenosti a situ ace školního života. Současná výchova charakteru tradičně rozlišuje čtyři vzájemně propo jené oblasti ctností:

• morální ctnosti, • občanské ctnosti, • intelektuální ctnosti, • výkonové ctnosti.

24