VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

rost představuje schopnost citlivě rozpoznat, jaké jednání je v konkrétní situaci správné a přiměřené. Nestačí totiž pouze znát jednotlivé ctnosti; člověk musí zároveň umět rozlišit, jakou ctnost a v jaké míře je vhodné v dané situaci uplatnit (Kristjánsson, 2015). Praktická moudrost propojuje rozum, zkušenost, emoce i morální úsudek a umožňuje člověku jednat odpovědně vzhledem k sobě i druhým lidem. Arthur et al. (2024) popisují praktickou moudrost jako schopnost správ ného úsudku, která umožňuje citlivě zvažovat okolnosti situace a hledat přiměřené jednání vzhledem ke vztahům a důsledkům jednání. Schwartz (2010) v této souvislosti upozorňuje, že dobré rozhodování nelze reduko vat pouze na aplikaci pravidel nebo technických postupů, ale že vyžaduje citlivý úsudek, zkušenost a schopnost vnímat konkrétní lidskou situaci. Ve školní praxi se praktická moudrost výrazně projevuje v pedagogickém úsudku. Učitel se každodenně rozhoduje, kdy dítě podpořit, kdy nasta vit hranici, kdy dát prostor samostatnosti a kdy do situace citlivě vstoupit. Stejná pravidla mohou v různých situacích vyžadovat odlišné pedagogické jednání, protože každé dítě, každý vztah i každá třída mají svůj konkrétní kontext. Praktická moudrost proto není pouze filozofickým pojmem, ale jednou z klí čových kvalit dobrého učitele, který dokáže citlivě reagovat na konkrétní po třeby dítěte, vztahového prostředí i školního společenství. Současné přístupy výchovy charakteru stále výrazněji zdůrazňují význam praktické moudrosti také v pedagogické profesi. Praktická moudrost zde představuje schopnost učitele citlivě rozpoznávat morální dimenzi konkrétních pedagogických si tuací a odpovědně jednat vzhledem k potřebám dítěte, vztahům i širšímu školnímu prostředí (Vaccarezza et al., 2023; Kristjánsson, 2024). Nous a morální vnímavost S praktickou moudrostí souvisí také aristotelský pojem nous , který ozna čuje intuitivní etickou vnímavost a schopnost citlivě rozpoznat etický vý znam konkrétní situace. Zatímco phronesis souvisí s praktickým rozho dováním a morálním úsudkem, nous představuje schopnost zachytit, že určitá situace obsahuje morální význam a vyžaduje citlivost nebo odpo vědné jednání. Rozvoj charakteru tak nezahrnuje pouze osvojování pravidel a ctností, ale také kultivaci morální vnímavosti, reflexe a vztahové citlivosti. Výchova charakteru proto nepracuje pouze s otázkou „co je správné“, ale také s cit-

27