VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

„Lidská bytost je součástí celku, který nazýváme ‚vesmírem‘ — částí ome zenou v čase a prostoru. Prožívá sebe, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od ostatního — jako určitý optický klam svého vědomí. Tento klam pro nás představuje určité vězení, které nás omezuje na naše osob ní touhy a náklonnost k několika nejbližším osobám. Naším úkolem by mělo být osvobodit se z tohoto vězení rozšiřováním okruhu soucitu tak, aby zahrnoval všechny živé bytosti i celou přírodu v její kráse.“ (Einstein, 1950)

3