VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

Stupně cností

0. stupeň

1. stupeň emergentní fáze Nest. spolu práce zapojení do společné práce pouze po vyzvání nebo při os. zisku Pomoc pod vn. vlivem pomoc spolužákovi až po vyzvání učitele

2. stupeň habituální jednání

3. stupeň interiorizova ná ctnost Aut. orientace na společné dobro spont. podpora, oce nění druhých a radost ze společného výsledku Autentická velkorysost a altruismus spontánní pomoc druhým a radost z péče o ostatní

Vědomá spo lupr. aktivní práce ve sku pině, i když se dítě musí překonávat) Věd. péče o druhé ochota pom. i když se dítě musí překo návat

Naruš. spol. a zam. pouze na vlastní pro spěch odmítání pom. druhým nebo přivlast. práce spol. Sob. nebo manip. jednání nezájem o potř. druh., pomoc pouze pro vlast ní výhodu

Spolupráce a orientace na společné dobro

Velkorysá péče a altruismus

Zdroj: autorsky upraveno a zkráceno podle (Brestovanský et al., 2025). Jednotlivé dimenze modelu ukazují, že úcta k druhým zahrnuje několik vzájemně propojených rovin charakterového rozvoje. Emoční dimenze zahrnuje soucit, empatii a pozitivní oceňování druhých. Noeticko-etická dimenze souvisí s uznáním důstojnosti člověka, respektováním práv dru hých a schopností morální reflexe a dialogu. Konativní dimenze se ná sledně projevuje v konkrétním jednání orientovaném na spolupráci, péči o druhé a společné dobro. Model současně ukazuje, že charakter nelze redukovat pouze na osvojo vání pravidel slušného chování. Neoaristotelské pojetí charakteru zdůraz ňuje postupné propojení emocí, motivace, morálního úsudku a jednání, které vede k vnitřnímu osvojení ctností a jejich autentickému začlenění do osobnosti člověka. 2.4 Kultura školy, vztahovost a flourishing Přístupy k výchově charakteru zdůrazňují, že charakterový rozvoj nelze oddělit od kultury školy, kvality vztahů a pedagogické zkušenosti. Charakter se nerozvíjí pouze prostřednictvím izolovaných programů nebo jednorázových intervencí, ale především skrze zkušenost komunikace, spolupráce, důvěry a odpovědnosti.

30