VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

schopnost vnímat hlubší souvislosti života. Ve svém mezinárodním pojetí nenáboženské spirituální gramotnosti Jirásek (2023b) zdůrazňuje zejmé na rozvoj sebereflexe, prosociální orientace, environmentální citlivosti a schopnosti úžasu či transcendence. Jirásek a Urbánková (2023) současně ukazují, že tyto dimenze lze kultivovat i v sekulárním prostředí školy a že mohou významně přispívat k celostnímu rozvoji dítěte. Propojení spirituality a výchovy charakteru se přitom neomezuje pou ze na oblast osobního prožívání. Mnohé charakterové kvality, jako jsou vděčnost, pokora, soucit, odpuštění, úcta, respekt či schopnost služby druhým, vyrůstají právě ze schopnosti překračovat vlastní ego a vnímat sebe jako součást širších vztahových souvislostí. Spiritualita v tomto smyslu nepředstavuje alternativu k výchově charakteru, ale jednu z je jích hlubších antropologických dimenzí. Pomáhá člověku hledat od povědi na otázky, proč jednat dobře, jaký smysl mají ctnosti a jakým způsobem lze vést dobrý a naplněný život. V návaznosti na tento přístup Jirásek (2026) zdůrazňuje, že vzdělávání orientované na lidské rozkvétání zahrnuje také schopnost kontemplace, vztahovosti, úžasu a hledání smyslu. Člověk potřebuje zakoušet, že jeho ži vot má hodnotu a že přesahuje okamžitý výkon nebo individuální úspěch. Lidské rozkvétání přitom neznamená absenci obtížných životních zkuše ností, ale schopnost hledat smysl, vztahy a vnitřní oporu také v situacích nejistoty, ztráty nebo životní křehkosti. Výchova charakteru v tomto kontextu otevírá prostor pro návrat širších antropologických otázek do vzdělávání. Připomíná, že cílem školy není pouze příprava na pracovní uplatnění či ekonomický výkon, ale také pod pora rozvoje člověka schopného odpovědného jednání, kvalitních vztahů, hledání smyslu a aktivního přispívání ke společnému dobru. Právě v tom to propojení charakteru, spirituality, vztahovosti a lidského rozkvétání lze hledat jednu z významných výzev současného vzdělávání. 4.4 Současné výzkumy human flourishing a školního prostředí V posledních letech se problematika wellbeingu, lidského rozkvétání ( human flourishing ) a rozvoje charakteru stává významným tématem me zinárodního pedagogického, psychologického i sociologického výzkumu. Novější studie ukazují, že vzdělávání nelze chápat pouze jako oblast aka demického výkonu a měřitelných výsledků. Stále více výzkumů potvrzuje,

50