VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

Propojení obou výzkumných šetření umožňuje sledovat postoje rodičů a pedagogů k výchově charakteru napříč širším vzdělávacím spektrem — od mateřských škol a prvního stupně základních škol až po období adolescence a středoškolského vzdělávání. Výzkumy tak poskytují širší obraz toho, jak rodiče a pedagogové přemýšlejí o roli školy nejen jako mís ta předávání znalostí a rozvoje kompetencí, ale také jako prostředí spoluu tvářejícího osobnostní a charakterový rozvoj dítěte. Hlavním cílem empirické části bylo zjistit, jak rodiče a pedagogové vní mají význam výchovy charakteru ve škole, jaké ctnosti a charakterové kvality považuj í za důležité pro rozvoj dětí, žáků a studentů a jak inter pretují vztah mezi rozvojem charakteru a školním výkonem. Výzkumná šetření se zároveň zaměřovala na očekávané výsledky vzdělá vání, kritéria výběru školy, význam školní kultury, roli školy a rodiny při formování charakteru dítěte, žáka, studenta i vzájemné vnímání priorit ro dičů a pedagogů. Tematicky byla výzkumná šetření rozdělena do několika vzájemně propo jených oblastí: • očekávané výsledky vzdělávání, • kritéria výběru školy, • vztah mezi rozvojem charakteru a školním výkonem, • význam výchovy charakteru ve škole, • preferované ctnosti a charakterové kvality, • role školy a rodiny, • význam školní kultury a osobnosti učitele. Význam obou výzkumů spočívá především v tom, že poskytují empiric ky podložený obraz toho, jak rodiče a pedagogové v českém prostředí přemýšlejí o rozvoji charakteru dětí a mladých lidí a jakou roli v tomto procesu připisují škole. Výsledky zároveň ukazují, že škola není respon denty vnímána pouze jako instituce zaměřená na výkon a osvojování znalostí, ale také jako prostředí významně ovlivňující osobnostní a mo rální rozvoj dítěte. Propojení obou výzkumných šetření umožňuje sledovat postoje rodičů a pedagogů napříč vzdělávacími stupni a současně porovnávat perspek tivy respondentů od předškolního vzdělávání až po období adolescen-

57