VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

Učitelé častěji volili umírněnější souhlasnou odpověď „spíše souhla sím“, zatímco rodiče vykazovali větší rozptyl odpovědí včetně vyšší čet nosti neutrálních a nesouhlasných postojů. Přestože byly mezi oběma skupinami respondentů zjištěny statisticky významné rozdíly, podpora významu výchovy charakteru byla u rodičů i pedagogů výrazně domi nantní. 7.5.2 Střední škola Obdobný analytický postup byl využit také při porovnání odpovědí učitelů středních škol a rodičů středoškolských studentů. Pro ověření roz dílů mezi odpověďmi rodičů a učitelů byl použit chí-kvadrát test nezávis losti (tab. 7, graf 10). Mezi odpověďmi učitelů středních škol a rodičů středoškolských studentů nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly (χ² = 4,219; p = 0,377). Pří slušnost respondenta ke skupině rodičů nebo pedagogů tedy neměla sta tisticky významný vliv na způsob odpovědi na otázku týkající se významu výchovy charakteru ve škole. Na základě získaných výsledků (tab. 7, graf 10) lze konstatovat, že rodiče i učitelé středních škol připisují rozvoji charakteru vysoký význam. Nej vyšší četnost odpovědí se soustřeďovala zejména v kategoriích „rozhodně souhlasím“ a „spíše souhlasím“, zatímco neutrální a nesouhlasné odpovědi se objevovaly pouze minimálně. Učitelé středních škol častěji volili odpověď „rozhodně souhlasím“ (63 %) než rodiče středoškolských studentů (55 %), jejichž odpovědi byly mírně více rozprostřeny mezi kategoriemi „spíše souhlasím“ a neutrálními posto ji. Celkově však obě skupiny respondentů vykazovaly velmi vysokou míru podpory významu výchovy charakteru ve školním prostředí. Výsledky současně naznačují výraznou shodu mezi rodiči a pedagogy v přesvědčení, že rozvoj charakteru představuje důležitou součást vzdě lávání také v období adolescence, rostoucích výkonových nároků a pří pravy studentů na další studijní a profesní dráhu.

85