VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

V mezinárodním odborném diskurzu se v této souvislosti posiluje zájem o výchovu charakteru ( character education ), která vychází z tradice eti ky ctností a zdůrazňuje dlouhodobý rozvoj charakterových kvalit člověka (Kristjánsson, 2015). Dnešní pojetí výchovy charakteru navazuje zejména na aristotelskou tradici, podle níž dobrý život nespočívá pouze v dosažení individuálního úspěchu, ale především v kultivaci ctností umožňujících člověku dobře jednat vůči sobě samému i vůči druhým lidem. Významnou roli v rozvoji tohoto konceptu sehrává zejména Jubilee Centre for Cha racter and Virtues, které systematicky rozpracovalo teoretické i praktické rámce character education pro školní prostředí, například v dokumentu A Framework for Character Education in Schools (Jubilee Centre for Cha racter and Virtues, 2022). T yto přístupy současně propojují výchovu charakteru s konceptem human flourishing , který chápe vzdělávání nejen jako přípravu na profesní uplatnění, ale také jako podporu smysluplného a odpovědného života (VanderWeele, 2017). Koncept lidského rozkvétání přitom zdůrazňuje význam vztahů, mo rální orientace, smyslu a rozvoje lidského potenciálu v rámci širšího společen ství. Podobně také Hábl (2019) upozorňuje, že otázka lidskosti a mravního formování člověka představuje jednu ze základních pedagogických i antropo logických výzev současnosti. V českém prostředí však pojem výchova charakteru dosud není běžně etab lován. Historický vývoj českého školství vedl po roce 1989 spíše k důrazu na pluralitu a k opatrnosti vůči explicitní morální výchově, která byla v ob dobí komunismu silně ideologizována (Morkes, 2002). Přesto lze v posled ních letech pozorovat postupný návrat témat souvisejících s charakterem, wellbeingem, školním klimatem a celostním rozvojem žáka. Významnou roli v této diskusi sehrávají také současní čeští autoři reflektující vztah mezi vzdě láváním, lidskostí, etikou a formováním člověka (Hábl, 2019, 2020; Vacek, 2013; Palouš, 1991). Inspirativní domácí tradici představuje pedagogické dílo Jana Amose Ko menského, který chápal vzdělávání jako formování celého člověka a zdů razňoval význam mravní výchovy, příkladu, vztahů a každodenní zkuše nosti (Komenský, 1657/1948). Na pedagogický odkaz Jana Amose Komen ského v současném českém prostředí dlouhodobě navazuje zejména Jan Hábl, který propojuje reflexi Komenského pedagogiky s aktuální diskusí

9