ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

Jinak řečeno Evropský soud pro lidská práva se k věci postavil tak, že odporuje zásadě nemo tenetur vynucování si součinnosti obecně. Právě citovaný závěr byl později částečně překonán (či možná spíše precizován) v rozhodnutí Saunders proti Spojenému Království (stížnost č. 19187/91), kde v odst. 69. jmenovaný soud uvedl: „právo neobviňovat sám sebe je primárně spoje- no s respektování vůle obviněné osoby nevypovídat. Jako obecně uznávané právo v právních systémech smluvních stran Úmluvy i jinde nevztahuje se na užití do- kumentů, jež mohou být od obviněného získány donucením, existujících nezávisle na vůli obviněného, jako např. dokumentů získaných na základě příkazu k pro- hlídce, vzorků dechu, krve, moči a krevní tkáně pro účely testování DNA.“ Evropský soud pro lidská práva tedy zúžil původní široce pojaté právo na odmít- nutí součinnosti. Zásady nemo tenetur se lze dle rozhodnutí Saunders proti Spojenému Království dovolat pouze v případě aktivní součinnosti charakterově odpovídající vý- povědi. Nemo tenetur nelze vztahovat k pasivní součinnosti ve smyslu vydání již existu- jících věcí, dokumentace atp. 2.2 Soudní dvůr EU - Mannesmannröhren-Werke AG (Německo) proti Komisi ES (T-112/98) 20 Z rozhodovací praxe Soudního dvora EU lze jmenovat případ žalobkyně Mannes- mannröhren-Werke AG (Německo) proti Komisi ES (T-112/98). Z hlediska skutkového se jednalo o situaci, kdy Komise zahájila vyšetřovací řízení vůči žalobkyni a dalším výrobcům ocelových trubek. Během tohoto řízení proved- la několikrát šetření, zejména místní šetření u žalobkyně. Po těchto šetřeních zaslala Komise dne 13. května 1997 žalobkyni žádost o informace, ve které byly položeny otázky týkající se předpokládaných porušení pravidel hospodářské soutěže, na nichž se měla žalobkyně podílet. Žádost o informace obsahovala otázky, kdy odpověď na některé z nich vyžadovala aktivní i pasivní součinnost žalobkyně (sdělení datumů, míst a jmen, opisů poznámek, pořadů jednání, zápisů z jednání, příp. pokud dokumenty nebude možné dohledat, vytvoření zpráv z jednání atd.). Dopisem ze dne 14. října 1997 advokáti žalobkyně odpověděli na některé otázky obsažené v žádosti. Odmítli však odpovědět na čtyři z otázek. Žalobkyně dopisem ze dne 23. října 1997 potvrdila obsah odpovědi svých advokátů. Komise dne 10. listopadu 1997 odmítla argumentaci žalobkyně, již žalobkyně od- mítala odpovědět na některé z otázek. Určila lhůtu deseti dnů ode dne obdržení jejího dopisu, v níž měly být poskytnuty odpovědi na zmíněné otázky. Dodala přitom, že

20 K této problematice také dále například viz rozhodnutí ESD sp.zn. C-374/87 ze dne 18. 10. 1989, příp. rozhodnutí ESD sp.zn. T-34/93.

17