ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

ohledně porušení povinností zaměstnavatele, jejichž objektem ochrany jsou zájmy či práva zaměstnanců. 1. Judikatura a) Přípustnost důkazních prostředků Problematika principu nemo tenetur se ipsum prodere je součástí širší otázky pří- pustnosti důkazních prostředků v řízení o přestupku či správním deliktu. Tento pří- spěvek se konkrétně nezabývá přípustností důkazních prostředků obecně. Jelikož ale se zásadou zákazu donucení k sebeobviňování neoddělitelně souvisí, jak je blíže demon- strováno v druhé části příspěvku, lze jen stručně shrnout přístup, který Nejvyšší správ- ní soud zastává ve vztahu k přípustnosti audiovizuálních nahrávek jako důkazních prostředků v řízeních o správních deliktech či přestupcích. V prvé řadě je rozhodující, zda s ohledem na konkrétní okolnosti případu mohl obrazový záznam zasáhnout do práva na soukromí či práva na ochranu osobních údajů fyzické osoby. Nelze-li tento zásah vyloučit, soud v druhém kroku zkoumá, jaká osoba tento obrazový záznam pořídila. Jestliže se jedná o orgán veřejné moci ve vertikálním vztahu k subjektu osobních údajů, smí tak činit pouze na základě výslovného zákonného zmocnění. Jedná-li se však o subjekty ve vztahu horizontálním, není pořizování nahrá- vek primárně vyloučeno, jelikož každý smí činit to, co mu zákon nezakazuje. V návaznosti na to soud posuzuje, zda pořízení obrazového záznamu neodporuje zákonu. Ani protizákonnost ale v případě horizontálně postavených subjektů nemu- sí znamenat jednoznačně nepřípustnost důkazních prostředků v řízení. V takových případech soud provede tzv. test proporcionality , 4 v rámci něhož porovnává dotčené právo na soukromí a zájem společnosti na objasnění a potrestání deliktních jednání. Soud posuzuje i) legitimitu cíle , kterého mělo být nahráváním záznamu dosaženo, a ii) přiměřenost postupu , jímž mělo být tohoto cíle dosaženo. Přiměřeností se přitom na zá- kladě ustálené judikatury rozumí a) kritérium vhodnosti , tedy zda nahrávka vůbec je schopna cíle dosáhnout, b) kritérium potřebnosti , tedy zda cíle nemohlo být dosaženo jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle bez zásahu do základních práv a svobod, a dále c) kritérium poměřování , v němž se ryze individuálně porovnává závažnost obou v kolizi stojících práv. Zde soud zvažuje empirické, systémové, kontex- tové i hodnotové argumenty. 5 4 Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, publikován pod č. 214/1994 Sb. 5 Tento postup Nejvyšší správní soud zopakoval v řadě svých rozhodnutí ohledně přípustnosti audio- vizuálních záznamů jako důkazních prostředků v řízení o správním deliktu či přestupku. Srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, č. j. 2 As 45/2010 – 68, ze dne 28. 6. 2013 č. j. 5 As 1/2011 – 156, ze dne 23. 8. 2013, č. j. 5 As 158/2012-49, ze dne 25. 9. 2013, č. j. 4 As 75/2012 – 28, ze dne 8. 6. 2016 č. j. 3 As 118/2015 -34, či ze dne 20. 12. 2017, č. j. 10 As 245/2016 – 41.

43