ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

APLIKACE ZÁSADY NEMO TENETUR Z POHLEDU ÚSTAVNÍHO SOUDU ANEB JUDIKATURA A S NÍ SOUVISEJÍCÍ ÚVAHY

Mgr. Bc. Jitka Kubešová 1

1. Úvod V demokratických státech uznávaná zásada nemo tenetur (celým zněním nemo tene- tur se ipsum accusare ) představuje právo každého, aby nebyl povinen sám sebe obvinit nebo vydat proti sobě důkazy. Jedná se o jednu ze základních zásad práva na spraved- livý proces. Projev této zásady se projevuje ve všech oblastech práva. Ve vztahu k této zásadě se nabízí mnoho otázek, například zda se vztahuje tato zásada nebýt nucen k se- beobviňování na všechny subjekty práva? Mohou Úřad pro ochranu osobních údajů i Inspekce práce vyžadovat podání vysvětlení nebo předložení potřebných dokumentů, z nichž by mohli dojít k závěru, že kontrolovaný subjekt porušil zákonem mu ulo- žené povinnosti? Odpověď na tyto otázky není zcela jednoduchá a žádné ustanovení právního předpisu na ni neodpovídá bez dalších pochybností. Pro zaujetí konkrétního stanoviska je kromě znalostí zákonných předpisů a teoretických poznatků o principech a zásadách práva nutná rovněž znalost judikatury soudů, které zákony a zásady v nich uplatněné vykládají. 2. Zásada nemo tenetur V českém právním řádu je tato zásada inkorporovaná v Listině základních práv a svobod v článku 37 odst. 1, který říká, že „ každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké“ a v článku 40 odst. 4, kdy „ obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven“. Ze znění těchto ustanovení je zřejmé, že tato zásada svědčí „ každému “, tedy z pohledu práva jak fyzickým osobám, které jsou v pozici obviněného, svědka nebo jiných osob, tak právnickým osobám. 2 Přestože uvedená ustanovení článků Listiny hovoří pou- ze o odepření výpovědi, zásada nemo tenetur zahrnuje širší oblast působení. Kromě práva na odepření výpovědi lze pod tuto zásadu rovněž podřadit právo neposkytovat proti sobě žádné důkazy. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 1 Interní doktorandka katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, Právnická fakulta Uni- verzity Karlovy. Tento příspěvek vznikl v rámci výzkumného projektu „Pracovněprávní vztahy a BOZP v kontextu kontroly povinností vyplývajících z § 316 zákoníku práce“. 2 Uplatnění zásady ve vztahu k právnickým osobám je otázkou spornou, minimálně v oblasti trestního práva. Na jedné straně se mezi odbornou veřejností objevují názory, že dle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se na právnické osoby přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu a tedy i ustanovení o zákazu donucování k sebeobviňování. Na druhé straně pak stojí názor, že u právnických osob nelze zohlednit všechny zásady, které se vztahují k fyzickým osobám. Tento názor vyslovil rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 158/13, kdy dovodil, že právo neobviňovat se je osobní povahy, a proto se ho právnická osoba ani její orgány nemohou dovolat.

60

Made with FlippingBook flipbook maker