CYIL vol. 11 (2020)
MICHAEL SIMAN
CYIL 11 (2020)
METHODS OF APPLICATION OF THE AARHUS CONVENTION IN THE CASE-LAW OF THE EU COURT OF JUSTICE Michael Siman
Abstract: The Convention on Access to Information, Public Participation in Decision- making and Access to Justice in Environmental Matters (Aarhus Convention) is a significant international agreement that forms an integral part of the EU legal order and is binding on the EU institutions. However, as an instrument of international law, it does not apply in the EU legal order automatically. Despite a certain amount of criticism and apparent inconsistencies in its reasoning, the Court has been, contrary to the conclusions reached by some of its Advocates General, reluctant to grant direct effect to the Aarhus Convention either in the narrower sense of conferring subjective rights on individuals or in the broader sense of the capacity of precise and unconditional provisions to be invoked before and applied by the courts. Due to its lacking direct effect, the Court has refused to use that convention as a reference criterion for the purposes of assessing the validity of EU legislation. It follows that the indirect effect of the Aarhus Convention as a tool for harmonious interpretation of both EU and national legislation seems to be the most significant method of application of that convention in the Court’s case-law. Resumé: Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) je významnou me- zinárodní dohodou, která je nedílnou součástí právního řádu EU a je závazná pro orgány EU. Jako nástroj mezinárodního práva se však na právní řád EU neaplikuje automatic- ky. Navzdory určité kritice a zjevným rozporům v odůvodnění se Soudní dvůr, na rozdíl od závěrů, k nimž dospěli někteří jeho generální advokáti, zdráhá přiznat Aarhuské úmluvě přímý účinek buď v užším smyslu přiznání subjektivních práv jednotlivcům nebo v širším smyslu odkazem na přesnost a bezpodmínečnost jeho ustanovení, kterých se mohou dovo- lávat před soudy a která mohou uplatňovat. Vzhledem k tomu, že Aarhuská úmluva nemá přímý účinek, Soudní dvůr odmítl použít tuto úmluvu jako referenční kritérium pro účely posouzení platnosti unijních právních předpisů. Z toho vyplývá, že nepřímý účinek Aarhus- ké úmluvy jako nástroje harmonického výkladu unijních i vnitrostátních právních předpisů se jeví jako nejvýznamnější způsob použití této úmluvy v judikatuře Soudního dvora. Key words: Aarhus Convention, direct effect, review of legality of EU legislation, indirect effect, harmonious interpretation About the Author: Michael Siman is a professor of International law at the Faculty of Law, Pan-European University in Bratislava, e-mail: michael.siman@paneurouni.com.
208
Made with FlippingBook flipbook maker