ČPŽP 59

1/2021 Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR měrně nedávné době rovněž při posuzování ústavnosti omezení práva dotčené ve- řejnosti účastnit se procesu posuzování vlivů na životní prostředí u tzv. prioritních dopravních záměrů, když zamítl návrh na zrušení ustanovení § 23a zákona o EIA (nález ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 44/18). 2 Ústavní soud tedy napadené ustanovení podrobil testu racionality, skládají- cího se z následujících kroků: 1) vymezení podstatného obsahu (jádra) daného práva z hlediska jeho podstaty a smyslu; 2) posouzení, zda požadovaný nárok za- sahuje do esenciálního obsahu (jádra) tohoto práva; 3) posouzení, jsou-li zájmy stojící proti požadovanému nároku legitimní, resp. zda nejde o svévolné zásadní snížení celkového standardu ochrany ústavně zaručených práv (posouzení, zda právní úprava sleduje legitimní cíl) a 4) posouzení, zda je právní úprava s ohledem na protichůdné zájmy rozumná (racionální), byť nikoliv nutně nejlepší, nejhod- nější, nejúčinnější či nejmoudřejší. Napadené ustanovení v testu racionality obstálo. Napadeným ustanovením se pouze zúžila, nikoliv vyloučila, procesní možnost uplatňování práva na příznivé životní prostředí ve správním řízení. Ekologické spolky se navíc i nadále mohou účastnit správních řízení, a to těch, v nichž lze skutečně identifikovat možnost reálného a vážného dotčení ochrany přírody a krajiny – zejména jde (vedle říze- ní podle zákona o ochraně přírody a krajiny) o řízení a postupy v režimu záko- na o integrované prevenci, zákona o EIA a vodního zákona. Napadenou právní úpravu současně považuje Ústavní soud za legitimní, tím spíše, je-li vedena sna- hou o zrychlení územního a stavebního řízení. Přestože nejspíše neexistuje studie komplexně posuzující délku všech jednotlivých povolovacích procesů v České republice, ani příčiny neúměrné délky některých z nich, lze vyslovit premisu, že s rozšiřujícím okruhem účastníků řízení se délka těchto procesů v obecné rovině může prodlužovat. Konečně Ústavní soud uvádí, že byť si lze jistě představit řadu možná i vhodnějších a účinnějších způsobů, jak předcházet průtahům v někte- rých správních řízeních, nehodnotí Ústavní soud napadenou právní úpravu jako protiústavní. Názor Ústavního soudu k ústavním a mezinárodněprávním základům ochrany životního prostředí ve vztahu k návrhu skupiny senátorů Ústavní soud nad rámec námitek navrhovatelů konstatoval, že napadenou právní úpravu neshledává rozpornou ani s čl. 7 Ústavy, podle něhož stát dbá o še- trné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. I kdyby totiž Ústavní soud připustil, že k ochraně přírodního bohatství zásadní měrou přispíva- 2 K tomuto nálezu ÚS viz Ondřej Vícha. Právní úprava procesu posouzení vlivů prioritních dopravních záměrů na životní prostředí je ústavně konformní . in České právo životního prostředí 4/2019 (54), str. 67-81.

116

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ