ČPŽP 59

1/2021 Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR z pohledu čl. 35 odst. 1 a 2 Listiny nedostatečná a v zásadě rozporná s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 124/2004 Sb. m. s., dále jen „Aarhuská úmluva“). Z důvodu zásahu do jádra práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny přistupuje Veřejná ochránkyně práv k testu proporcionality. Má přitom za to, že napadená ustanovení zákona nejsou způsobilá dosáhnout cíle spočívajícího ve zrychlení povolovacích procesů. Dané ustanovení proto neprojde ani přes první kritérium testu proporci- onality, z čehož Veřejná ochránkyně práv dovozuje jeho protiústavnost. Naopak z vyjádření vlády a Hospodářské komory vyplynula podpora novele § 70 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění zák. 225/2017 Sb., tj. tyto subjekty se postavily proti návrhu skupiny senátorů. Věcné posouzení návrhu na zrušení napadeného ustanovení Ústavní soud se v prvé řadě zabýval námitkou navrhovatelů, že napadené ustanovení je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Tvrzení o neústavnosti omezení účastenství spolků ve správních řízeních navrhovatelé dle Ústavního soudu zakládají na představě jakéhosi obecného „základního procesního práva na účastenství v řízení“ a z předchozí judikatury Ústavního soudu dovozují nutnost přiznat spolkům účastenství en bloc ve správ- ních řízeních. Co se však týče účastenství ve správních řízeních (slovy Listiny „u jiného orgánu“), nelze přehlédnout, že toho se nelze podle čl. 36 odst. 1 Listiny domáhat vždy, ale pouze ve „stanovených případech“. Zákonodárce pak v zákoně o ochraně přírody a krajiny, jakož i v jiných zákonech (jmenovitě zákoně o EIA, zákoně o integrované prevenci nebo vodním zákoně) stanovil případy, kdy spolky mohou jako účastníci vstupovat do příslušných správních řízení. Závěr o povin- nosti státu přiznat spolkům účast ve všech správních řízeních pak nelze dovodit ani z navrhovateli uváděné judikatury Ústavního soudu. Právní úprava účastenství v územním řízení, jakož i stavebním řízení, na kte- ré podle navrhovatelů dopadá novelizovaná právní úprava nejvíce negativně, je podle názoru Ústavního soudu dostatečně komplexní a zaručuje ochranu vlast- nického práva a jiných věcných práv, která mohou být záměrem přímo dotčena. V případě, že by se spolky, jakož i další osoby, kterým právní úprava nepři- znává účastenství v některých správních řízeních, cítily dotčeny na svých právech a svobodách rozhodnutím správního orgánu (typicky rozhodnutím o umístění stavby či povolení stavby), mohou se v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny obrátit na správní soud. Pokud jde o tvrzený zásah do práva na příznivé životní prostředí, přistoupil Ústavní soud k použití tzv. testu racionality. Tento test Ústavní soud použil v po-

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

115