ČPŽP 59

1/2021 Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., vedoucí katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Dne 23. 1. 2018 obdržel Ústavní soud vyjádření prof. JUDr. Milana Damo- horského, DrSc., k posuzovanému návrhu, označené jako amicus curiae brief. Uvádí v něm, že si „jakožto jediný profesor v oboru práva životního prostředí v České republice“ dovoluje podat Ústavnímu soudu vyjádření, v němž vyjadřuje svou podporu návrhu na zrušení napadených ustanovení zákona o ochraně pří- rody a krajiny a stavebního zákona. Zdůrazňuje přitom, že „novelizace likviduje v ustanovení odst. 3 v § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny to nejdůležitější, co bylo po 25 let jeho vlastním smyslem a účelem“. Pokud totiž omezila právo veřej- nosti (potažmo spolků) již jen na účastenství ve správních řízeních vedených po- dle zákona o ochraně přírody a krajiny, zcela opomněla klíčový systémový aspekt, že řadu stěžejních otázek dotýkajících se zájmů ochrany přírody a krajiny posuzují orgány ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny nikoli ve správ- ním řízení (formou rozhodnutí), ale ve zjednodušeném řízení formou (podklado- vých) závazných stanovisek. Tohoto zjednodušeného řízení se přitom nemůže účastnit nikdo, kdo nemá postavení účastníka v (navazujícím) správním řízení vedeném podle stavebního zákona, zejména v územním řízení. Jestliže tak spol- ky v důsledku novelizace nyní přijdou o účastenství ve správních řízeních podle stavebního zákona, přijdou i o možnost podílet se na vydávání (podkladových) závazných stanovisek orgánů ochrany přírody. Kvůli tomuto závažnému systémo- vému problému, na který poukazují navrhovatelé, je po novelizaci podstata § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny do značné míry vyprázdněna. Dále pan profesor Damohorský poukázal na novelizaci zákona o EIA provedenou zá- konem č. 326/2017 Sb., která od 1. 11. 2017 rovněž omezila účastenství veřejnosti ve správních řízeních. Zdalších vyjádření zmiňme stanoviskoVeřejné ochránkyně práv. Vyrozuměním ze dne 21. 9. 2017 vstoupila Veřejná ochránkyně práv do řízení jako vedlejší účast- ník. Dne 23. 10. 2017 pak Ústavní soud obdržel její vyjádření k návrhu. V něm navrhla, aby Ústavní soud návrhu na zrušení napadených ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny a stavebního zákona plně vyhověl. Z citace nálezu ÚS vyplývá, že Veřejná ochránkyně práv opakuje z větší části argumenty uplatněné navrhovateli, avšak s tím rozdílem, že na posouzení ústavnosti § 70 odst. 3 záko- na o ochraně přírody a krajiny nejprve uplatňuje test racionality. Dospívá přitom k závěru, že novelizované znění tohoto ustanovení zasahuje do esenciálního jádra práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 a 2 Listiny. Fakticky jedi- ným významným typem řízení, v němž bude mít veřejnost možnost participovat na rozhodnutí orgánu veřejné moci, bude pouze proces posuzování vlivu na život- ní prostředí podle zákona o EIA. Tato ochrana je podle Veřejné ochránkyně práv

114

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ