ČPŽP 59

Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR Sedm statečných (soudců)

1/2021

Hlasování soudců Ústavního soudu nebylo jednotné. Společné odlišné stano- visko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k výroku I. rozhodnutí pléna v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/17 ze dne 26. 1. 2021 i k jeho odůvodnění soudci Ludvík David, Jan Filip, Jaromír Jirsa, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček, David Uhlíř a Jiří Zemánek. Domnívám se, že je vhodné z jejich společného odlišného stanoviska plně citovat jejich argumenty: 1. Uplatňujeme vůči výroku a odůvodnění výroku I. nálezu odlišné stanovisko po- dle ustanovení § 14 zákona o Ústavním soudu. K tomuto závěru nás vedou ná- sledující argumenty. 2. Domníváme se, že přijaté omezení účastenství ekologických spolků ve správním řízení není racionální, neboť nevede k naplnění svého deklarovaného cíle. Navíc je nepřijatelným zásahem do koncepce správního soudnictví a tím i do principu dělby mocí jako součásti demokratického právního státu. Z těchto důvodů vede napadená úprava k porušení práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny v jeho procedurální ochraně podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny a k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy, garantujícího právní stát a dělbu mocí. A. Nerozumnost napadeného omezení účastenství ekologických spolků ve správ- ním řízení 3. Úpravou zákona o ochraně přírody a krajiny stát plní podobně jako úprava obsažená v dalších složkových předpisech ochrany životního prostředí závazek chránit přírodní bohatství vyjádřený v čl. 7 Ústavy, na který zakotvení práva na příznivé životní prostředí přímo navazuje (viz nález ÚS ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. Pl. 30/15, bod 21). Zákon o ochraně přírody a krajiny navíc provádí právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny. 4. Článek 36 odst. 2 Listiny stanoví jako nepřekročitelnou ústavní podmínku, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Vyloučení účastenství ve správních řízeních však může být v některých případech ústavně souladným zásahem do základních práv. Již dříve Ústavní soud dovodil, že vyloučení dotčené osoby ze správního řízení, jež se týká jejích základních práv a svobod, lze v zásadě zhojit dvěma způsoby. Buď tím, že dotčené osobě bude přiznána legitimace k po- dání správní žaloby, nebo že bude zrušeno konkrétní hmotněprávní ustanovení předpisu veřejného práva, ve kterém je účastenství vymezeno způsobem rozpor- ným s výše uvedeným závěrem. Ústavní soud shledal jako racionálnější postup spočívající v derogaci konkrétního ustanovení hmotného veřejného práva, kte- rá umožní ochranu základních práv již v řízení správním. Podle prejudikatury

118

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ