ČPŽP 59

1/2021 Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR Ústavního soudu je nicméně vždy třeba najít takové řešení, které by bylo bližší zásadě slušnosti a rozumnosti [srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 2/99 ze dne 22. 3. 2000 (N 42/17 SbNU 295; 95/2000 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 16/99 ze dne 27. 6. 2001 (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.)]. Z uvedeného vyplývá, že omezení účasten- ských práv spolků podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je třeba posuzovat zejména v souvislosti se zachováním jejich přístupu k soudní ochraně. Vedle samotného přístupu k soudní ochraně je však podstatná i efektivita soud- ního přezkumu. 5. Podle čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, který se vztahuje i na případy přezkumu rozhodnutí v oblasti ochrany přírody a krajiny, musí soudní ochrana zajistit přiměřenou a účinnou nápravu, včetně právně přikázaných úlev ve vhodných případech, a musí být čestná, spravedlivá, včasná a neměla by vyžadovat vysoké náklady. V případě, že by vyloučení ekologických spolků z některých řízení na- tolik zhoršilo jejich přístup k soudní ochraně, mohlo by se napadené ustanovení dostat do rozporu s citovanými požadavky [viz např. případ Výboru pro dodr- žování Aarhuské úmluvy ACCC/C/2004/6 (Kazachstán)]. Stejné požadavky je možné dovodit i z unijního práva, a to jak ve vztahu k účinnosti soudního pře- zkumu (viz např. rozsudek SDEU ze dne 15. 1. 2013, Križan, C-416/10, body 108-109), tak i např. k přiměřenosti nákladů soudního řízení (viz např. rozsu- dek SDEU ze dne 11. 4. 2013, Edwards a Pallikaropoulos, C-260/11). Aarhuská úmluva není přímo účinná a přímý účinek postrádají rovněž ustanovení unijní- ho práva, které čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy provádějí (viz rozsudek SDEU ze dne 17. 10. 2018, Klohn, C-167/17). To však nic nemění na požadavku, že je-li možné interpretovat vnitrostátní normy vícero možnými způsoby, má přednost ten výklad, který naplňuje požadavky Aarhuské úmluvy [srov. k této otázce nález sp. zn. Pl. ÚS 14/07 ze dne 19. 11. 2008 (N 198/51 SbNU 409), nález sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267) či ve výše citovaných nále- zech sp. zn. I. ÚS 59/14, bod 19 nebo sp. zn. II. ÚS 1685/17 ze dne 18. 12. 2018, bod 26]. 6. Souhlasíme s většinou v tom, že k věcnému přezkumu ústavnosti napadené- ho ustanovení je třeba přistoupit prostřednictvím testu racionality. Jsme však na rozdíl od většiny přesvědčeni o tom, že napadená právní úprava nenaplňuje čtvrtý krok testu racionality. I kdyby totiž bylo možno připustit, že sleduje legi- timní cíl rychlého a hospodárného územního a stavebního řízení, je zřejmé, že tohoto cíle uspokojivě nedosahuje, a proto je právní úpravou nerozumnou. 7. Zákonodárci nelze upřít možnost optimalizace povolovacích řízení včetně stano- vení kruhu účastníků a podmínek účasti na rozhodování, které se vláda dovo- lává. K dosažení deklarovaných cílů je však možné využít celou řadu možnos- tí, například posílit integraci povolovacích řízení, která by omezila opakované

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

119