ČPŽP 59

Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR Závěrem

1/2021

Domnívám, že je třeba věnovat odlišnému stanovisku sedmi ústavních soudců mimořádnou pozornost. Nestává se často, aby bylo hlasování pléna tak rozpolcené a tak vyrovnané. Moc by mě zajímalo, proč asi… Nezbývá než respektovat většino- vý názor pléna Ústavního soudu, osobně se však ztotožňuji s obsahem společné- ho odlišného stanoviska sedmi soudců Ústavního soudu. Ustanovení § 70 odst. 3 bylo v zákoně č. 114/1992 Sb. v nezměněné podobě od nabytí platnosti zákona dne 25. 3. 1992. Toto zákonem zaručené právo představuje zákonné provedení dvou ústavně zaručených základních práv, a to práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 LZPS a práva na stanovený spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 4 LZPS. V roce 2017 se Poslanecká sněmovna po dvaceti pěti letech rozhodla toto ustanovení ze zákona vypustit, spolu s vypuštěním účasti spolků z územního řízení (§ 85 stavebního zákona) a stavebního řízení (§ 109 stavebního zákona). Důvody, které uvedli předkladatelé návrhu (pozměňovací návrh č. 5904) byly však nepodložené. Poslanecká sněmovna vypustila příslušná ustanovení ze zá- kona nikoliv na základě objektivního zvážení empirických argumentů, ale na zá- kladě subjektivní předpojatosti. Sněmovna kývla na nepodložené demagogické zdůvodnění, že spolky „svojí účastí neoprávněně prodlužují správní řízení nebo se v nich dopouštějí významných obstrukcí či nadměrných a nepodložených blokací výstavby a ekonomického rozvoje“ (citace z odůvodnění pozměňovacího návrhu č. 5904). Toto je třeba striktně odmítnout. Je třeba rovněž zdůraznit, že spolky uplatňují v řízeních jen práva zakotvená jim zákonem, přičemž pokud v důsledku odvolání či žaloby spolku někdy došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí sta- vebního úřadu, šlo vždy o ochranu zákonnosti či správnosti rozhodnutí ze strany nadřízeného správního orgánu nebo příslušného soudu. Zrušením práva spolků účastnit se příslušných správních řízení podle stavební- ho zákona došlo nejen k hrubému zásahu do struktury zákona o ochraně přírody a krajiny, ale také k závažnému omezení základních lidských práv a svobod naby- tých po roce 1990, resp. snížení její úrovně. Toto Ústavní soud ve svém nálezu dle mého názoru přesvědčivě nevysvětlil. V důsledku toho také všichni lidé, kteří žijí v bezprostředním okolí budoucího středně velkého záměru dotýkajícího se přírody v místě jejich bydliště, kteří mají subjektivní vztah k dotčenému místu, ale nema- jí vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním pozemkům nebo stavbám, zcela a bezvýhradně ztrácejí jakoukoli procesněprávní možnost ovlivnit rozhodování stavebního úřadu o umístění a povolení takového záměru. Vláda ČR, Poslanecká sněmovna a potažmo i Ústavní soud stále zdůrazňují nutnost urychlení výstavby, ale ptám se, kde je prosazování veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny? doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D.

124

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ