ČPŽP 59

VĚDECKÁ TÉMATA 5.

1/2021

Otázka povahy náhrady škod ve světle judikatury Soudního dvora EU Na závěr příspěvku je vhodné zmínit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C-238/20, která může mít výrazný dopad i na ČR. Předkládajícím soudem je Nejvyšší soud Lotyšské republiky ( Augstākā tiesa – Senāts ). Spor začal u spo- lečnosti SIA Sātiņi-S, jejíž nemovitosti Liegumi a Centri se nacházejí v chráněné přírodní oblasti Sātiņu dīķi, která je zahrnuta do oblasti sítě Natura 2000. V srp- nu 2017 podala tato společnost žádost k Úřadu pro ochranu životního prostře- dí ( Dabas aizsardzības pārvalde ), aby ji byla přiznána náhrada škody způsobené na akvakultuře na jejích nemovitostech Liegumi a Centri stěhovavými druhy ži- vočichů a zvláště chráněnými druhy živočichů, které nelze lovit. Krajská správa Úřadu pro ochranu životního prostředí v Kurzeme měla za to, že ztráty vzniklé v důsledku škod činí 87 428,50 €. Úřad pro ochranu životního prostředí odmítl požadovanou náhradu škody z důvodu, že navrhovatelka již obdržela podporu de minimis v maximální výši 30 000 €. 41 Společnost proto podala žalobu k sou- du, kterou se domáhala, aby bylo Úřadu pro ochranu životního prostředí uloženo přiznat ji náhradu škody s odůvodněním, že se horní hranice de minimis vztahuje na státní podpory, aby nedošlo k narušení vnitřního trhu EU. Kompenzace ztrát podle ní nepředstavuje výhodu poskytnutou státem a je náhradou škody vzniklé podniku při plnění úkolů veřejného zájmu. Soudy prvního i druhého stupně návrhy společnosti zamítly, a tak společnost podala kasační opravny prostředek k Nejvyššímu soudu Lotyšské republiky, v němž uvedla, že příslušné orgány tedy mohly využít postupu oznámení, při kterém se podpora, která překročí horní hranici de minimis za období tří let, musí oznámit Komisi, která ji pak může prohlásit za slučitelnou s vnitřním trhem, čímž je její poskytnutí možné. V projednávaném řízení u Nejvyššího soudu bylo ovšem spor- né, zda náhrada závažných škod způsobených na akvakultuře stěhovavými druhy živočichů a zvláště chráněnými druhy živočichů, které nelze lovit, v oblastech sítě Natura 2000 podléhá limitům de minimis vztahujícím se na platby státních pod- por, respektive zda je tuto náhradu škod třeba požadovat za státní podporu. Ministerstvo pro životní prostředí a regionální rozvoj ( Vides aizsardzības un reμionālās attīstības ministrija ) tvrdilo s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ve spojených věcech C-399/10 P a C-401/10 P, že náhrada za ztráty způsobené v odvětví rybolovu a akvakultury chráněnými živočichy musí být považována za státní podporu. Nejvyšší soud měl však pochybnosti o mož- 41 Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí se v projednávané věci použije čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (EU) c. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury, podle kterého „ Celková výše podpory de minimis , kterou členský stát poskytne jednomu podniku z odvětví rybolovu a akva- kultury, nesmí překročit částku 30 000 EUR za libovolná tři po sobě jdoucí účetní období. “

22

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ