ČPŽP 59

1/2021 VĚDECKÁ TÉMATA nosti uplatnit právní úpravu týkající se státních podpor na kompenzační platby. Podle něj představuje kompenzace škody způsobené ptáky a živočichy náhradu vzniklé ztráty ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „LZP EU“), a nikoli doplňkovou platbu, kterou lze považovat za státní podpo- ru. Dále měl za to, že pojem „státní podpora“ definovaný SDEU ve výše uvede- ných spojených věcech nepokrývá jednoznačně náhradu vzniklé škody, o jakou se jedna v projednávané věci, a proto úprava podpory de minimis není použitelná na náhradu ztrát způsobených ptáky, stěhovavými živočichy nebo živočichy, které není možné lovit. Vedle toho je rovněž nutné zabývat se otázkou přiměřené výše náhrady. Nejvyšší soud se tedy obrátil na SDEU s předběžnými otázkami, které se týkají toho, zda čl. 17 LZP EU umožňuje, aby náhrada poskytnutá státem za ztráty způ- sobené na akvakultuře v oblasti Natura 2000 ptáky chráněnými směrnicí o ptácích byla výrazně nižší než skutečně utrpěné ztráty, dále zda tato náhrada představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), a pokud ano, tak zda se na ní vztahuje horní hranice de minimis ve výši 30 000 €. SDEU zatím na tyto otázky neposkytl odpověď, nicméně jeho rozhodnutí může mít významný dopad i na hospodařící subjekty v ČR (např. rybáře). V sou- časné době není tato náhrada škod pojímána podle české právní úpravy jako státní podpora a je tedy umožněno nahradit škody ve výši 100% bez ohledu na částky, které byly kumulativně vyplacené v předchozích letech. Pokud však SDEU roz- hodne o druhé předběžné otázce v tom smyslu, že náhrada škody představuje stát- ní podporu ve smyslu čl. 107 a 108 SFEU, budou příslušné správní orgány nuceny postupovat odlišně od stávající praxe a navíc budou spolu s žadateli o náhradu škody vystaveny vyšší administrativní zátěži. V případě, že by navíc SDEU rozho- dl o třetí předběžné otázce v tom smyslu, že se na takovou náhradu škod vztahuje horní hranice podpory de minimis , došlo by k nastavení horního limitu náhrady škody způsobené ptáky chráněnými podle směrnice o ptácích (včetně kormorána velkého) ve výši 30 000 €, kterou by mohl žadatel obdržet v kterémkoli tříletém období. ČR by k tomu ještě byla vázána maximální kumulovanou výší podpory de minimis přiznanou za libovolná tři po sobě jdoucí účetní období. 42 Takovým rozhodnutím by tedy došlo ke značnému snížení vyplácených náhrad škod. Bude proto jistě zajímavé sledovat, jak se SDEU k těmto předběžným otázkám postaví.

42 Čl. 3 odst. 3 nařízení Komise (EU) c. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

23