ČPŽP 59

1/2021 VĚDECKÁ TÉMATA PRÁVNÍ STATUS VLKA OBECNÉHO V ČESKÉ REPUBLICE VE SROVNÁNÍ S OKOLNÍMI STÁTY Mgr. Vojtěch Polák Úvod Vlci se vrací zpět do naší přírody. Tento živočišný druh, který na začátku 20. století zcela vymizel z území České republiky, začíná osidlovat jím dříve hojně obývané prostředí. Tato velmi kontroverzní velká šelma, predátor, který kromě člověka nemá přirozeného nepřítele, s sebou přináší nejen pozitivní vliv na celý ekosystém především v podobě regulace přemnožených býložravců, ale také ne- gativní dopady ve formě útoků na hospodářská zvířata. Z tohoto důvodu a také ze- jména kvůli strachu z neznámého však jejich návrat není lidmi příliš vítán. Přitom jsou nám vlci v mnohém podobní. Jde o tvory společenské, kteří například vy- tvářejí dlouhodobé partnerské vztahy. 1 Abychom zabránili opětovnému vymizení vlků z naší krajiny, je potřeba vlky chránit, a to zejména na poli právním. V tomto článku, který vychází z mé diplomové práce s názvem Právní úprava ochrany vlka v České republice, bych se chtěl zaměřit na právní status, který volně žijícím vlkům přiznává české právo. Jde totiž o základní právní nástroj, jenž umož- ňuje jejich návrat do naší přírody a zajišťuje ochranu tomuto ohroženému druhu. Abych čtenáři umožnil vhlédnout hlouběji do problematiky týkající se tohoto sta- tusu, porovnávám český právní řád s právními řády okolních zemí, a to Německa (konkrétně spolkové republiky Sasko), Polska a Slovenska. Zprvu je však nutné uvést, z čeho právní úpravy vlčího statusu všech jme- novaných států, včetně Česka, vycházejí. Na úrovni mezinárodního práva při- znávají přímou ochranu vlkům zejména dvě mezinárodní úmluvy, a to Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírod- ních stanovišť (dále jako „Bernská úmluva“) a Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jako „CITES“). Všechny srovnávané státy jsou signatáři obou těchto úmluv a mnohé z nich, Českou republiku nevyjímaje, vůči přiznání zvláštního statusu vlkům uči- nily výhrady. K úmluvám se však připojila jako samostatný subjekt také Evropská unie, která již výhrady neučinila a promítá závazky z těchto úmluv do vlastní le- gislativy, která je pro výše uvedené srovnávané státy závazná. Z tohoto důvodu je třeba považovat za základní pramen ochrany volně žijících živočichů, který působí v mnohých oblastech harmonizačně, evropské sekundární právo.

1 ULMANOVÁ, Kateřina, MACHALOVÁ, Leona a KUTAL, Miroslav. Po stopách velkých šelem v čes- ké krajině . Olomouc: Hnutí DUHA Olomouc, ©2015. str. 6. ISBN: 978-80-904530-9-8

58

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ