ČPŽP 59

VĚDECKÁ TÉMATA 1.2 Zákon o myslivosti

1/2021

Vlk obecný je v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jako „ZoM“) uve- den již v úvodu, v § 2 písm. c). Tím byl zařazen mezi druhy zvěře, které nelze podle mezinárodních smluv či národní legislativy pro svůj status zvláště chráněného ži- vočicha lovit. Jelikož tedy vlci spadají pod pojem zvěř, je jim poskytována ochrana skrze ochranu myslivosti. Tou se podle § 8 odst. 1 ZoM rozumí „ ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zá- sahy lidí a před volně pobíhajícími domácími zvířaty; ochrana životních podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě a ochrana mysliveckých zařízení. “ 12 Následující usta- novení pak stanoví povinnost každému, kdo vstupuje do přírody, aby se choval takovým způsobem, že jeho činností nebude docházet ke zbytečnému ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejich životních podmínek. Ustanovení § 8 ZoM jsou spíše morálním apelem, jelikož porušení těchto povinností není na zá- kladě zákona o myslivosti nijak sankcionováno. Je však nutné vzít v potaz, že vlci jsou v tomto ohledu zejména pod ochranou zákona o ochraně přírody a krajiny, který taková jednání sankčně zapovídá. Oproti tomu § 9 odst. 1 ZoM zakazuje jakkoliv zvěř plašit, pokud nejde o opat- ření, která mají zabránit škodám působeným zvěří, anebo o dovolené způsoby lovu. Dále je zakázáno rušit zvěř především při kladení mláďat či jinak negativně působit na její život, pokud nejde o obhospodařování pozemků či návštěvu honit- by jako součásti krajiny. Zdá se, jako by toto ustanovení částečně přejímalo úpravu ze zákona o ochraně přírody a krajiny, především § 50 ZOPK, avšak je důležité si uvědomit, že zákon o myslivosti nepovoluje žádnou výjimku z této povinnosti. Nad to je její porušení sankcionováno jako přestupek, za který hrozí pokuta fyzic- kým osobám ve výši až 10 000Kč a právnickým a podnikajícím fyzickým osobám až 40 000Kč. Některá ustanovení zákona o myslivosti a zákona o ochraně přírody a krajiny se mohou v krajních případech dostat do rozporu. § 11 odst. 4 ZoM ukládá uživa- teli honitby povinnost řádně zvěř přikrmovat v době nouze. „ Zákon pojem „doba nouze“ výslovně nedefinuje, uvádí nicméně příkladmý výčet nejčastějších případů. Stran uvedených situací [v § 11 odst. 3 ZoM] lze považovat za dobu nouze například též extrémní sucho, extrémní mrazy apod.“ 13 Takové přikrmování však v případě vlka obecného znamená v určité míře škodlivý zásah do jeho přirozeného vývo- je, v jehož důsledku si vlk, jakožto predátor, může vypracovat návyk na příkrmy od lidí a tím by byla oslabena jeho schopnost samostatně přežít ve volné přírodě. Takový zásah je ve smyslu § 50 odst. 1 ZOPK nepřípustný. V zákoně o myslivosti 12 Ustanovení § 8 odst. 1 ZoM 13 BOHUSLAV, Petr et al. Zakon o myslivosti . Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., © 2015. str. 45. ISBN 978-80-7478-781-2

64

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ