ČPŽP 59

1/2021 VĚDECKÁ TÉMATA však chybí ustanovení, které by uživatele honitby, tj. držitel či nájemce honitby, z této povinnosti vyvázalo. Nad to mu hrozí odpovědnost za přestupek podle § 64 odst. 3 písm. a) ZoM pro porušení takové povinnosti. Co je pozoruhodné, je otázka vlastnictví upravená zákonem o myslivosti ve vztahu k vlčím kadáverům (zdechlinám). Dle § 2 písm. h) ZoM do práva mysli- vosti spadá do souhrnu různých práv a povinností také právo přivlastňovat si ulo- venou nebo nalezenou uhynulou zvěř. Takové právo má držitel honitby. V případě nalezení uhynulého vlka v honitbě však stále platí § 48 odst. 4 ZOPK, kterým je chráněn i mrtvý jedinec, a tudíž s ním podle § 50 odst. 2 ZOPK nelze nijak naklá- dat. Aby se mohl uživatel honitby o vlčí zdechlinu postarat, musí si k tomu vyžá- dat povolení výjimky podle § 56 ZOPK. K tomuto tématu následně může vyvstat otázka, jak je to s vlastnictvím živých vlků. Podle komentáře k ZoM „ zvěř zásadně nelze vlastnit jinak než realizací práva myslivosti v příslušné honitbě, a to formou ulovení zvěře a přivlastněním si zvěřiny, trofeje nebo celého kusu ulovené zvěře. Pokud je zvěř živá, představuje res nullius, věc ničí. Volně se může pohybovat mezi různými honitbami a nikomu vlastnicky nenáleží, dokud není ulovena. “ 14 Nabytí vlastnického práva ke zvěři až ulovením podporuje též Ústavní soud ve svém ná- lezu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03. Podstatné je však doplnit, že pojem res nullius se zde neužívá v římskoprávním slova smyslu (tedy ten, kdo by se první zmocnil věci, stal by se jejím vlastníkem). Zmocnitelem zde může být jen osoba zákonem oprávněná. Důvodová zpráva pak uvádí, že „ zvěř nelze považovat ani za věc společnou všem (res omnium communes, jako je na př. vzduch, volně tekoucí voda), ani za věc veřejnou (res publicae, věc patřící státu popřípadě obci, jako na př. veřejné cesty, řeky). “ 15 Nezbývá tedy než dodat, že živí vlci jako volně žijící živoči- chové nikomu nepatří a jsou pouze res nullius v okleštěném slova smyslu. 1.3 Zákon o obchodování s ohroženými druhy Podle § 1 odst. 1 upravuje zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně ži- jících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dal- ších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (dále jako „ZOOD“), „ochranu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, které jsou ohroženy na přežití, s cílem jejich zachování regulováním obchodu s nimi “ 16 a provádí úmluvu CITES a nařízení OFFRO. Proto, aby se vztahovala ochrana tohoto zákona na stejné druhy živočichů, přejímá § 1 odst. 2 písm. a) seznamy chráněných druhů jak z CITES, tak nařízení OFFRO. Vlkům, kteří jsou obsažení 14 BOHUSLAV, Petr et al. Zakon o myslivosti . Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., ©2015. str. 3. ISBN 978-80-7478-781-2 15 Vláda. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o myslivosti, č. 449/2001 Dz. 16 Ustanovení § 1 odst. 1 ZOOD

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

65