ČPŽP 60

2/2021 recenze a anotace Úkolem recenzenta je ovšem nejen poukázat na praktický význam publikace, ale především rozebrat obsah a vědecký přínos posuzované monografie. I z toho hlediska si práce zaslouží mimořádnou pozornost. V prvé řadě bych chtěl zdůraznit velmi promyšlenou a propracovanou struk- turu monografie. Kdo nikdy běžně nečetl francouzskou právnickou literaturu, může být trochu překvapen přísnou strukturou. Práce je totiž kromě úvodu a zá- věru členěna do tří velkých částí, které jsou pak dále dělené vždy do dvou titulů, ty zase do dvou kapitol a subkapitol. Naopak, čtenář důvěrně obeznámený s klasic- kou strukturou francouzských disertací a jiných prací zase ví, že tyto se většinou dělí do dvou základních částí, atd. Od tohoto klasického (nepsaného, ale ortodox- ně dodržovaného) pravidla se JUDr. Žákovská mírně odchýlila tím, že matérii rozdělila do tří hlavních částí. To by asi někteří francouzští profesoři kritizovali, ale z pohledu recenzenta je toto členění plně zdůvodněné. V první části je totiž představena mořská biodiverzita jako přírodní zdroj, kte- rý je předmětem pravidel, jež umožňují jednostranný a téměř neomezený přístup k takovým zdrojům. Na jedné straně většina přímořských států využila maximální šíře (200 námořních mil) pro vymezení své výlučné ekonomické zóny, na druhé straně všechny státy mohou v zásadě využívat zdrojů volného moře. Jinak řečeno, právní režim využívání a ochrany mořských biologických zdrojů, včetně biodiver- zity, tak závisí na místě (prostoru), kde se nacházejí (pod jurisdikcí pobřežních států nebo mimo jejich jurisdikci). Kromě toho, na což upozorňuje druhá kapitola (titre) této části knihy, přístup k některým sdíleným zdrojům také závisí na úpravě ratione materiae , tedy na určitém, byť jen dílčím právním omezení volnosti států při rybolovu a podobné těžbě, a to s cílem racionálního využívání biologických zdrojů moře. Autorka vymezuje pojem „sdílené zdroje“ jako „přírodní zdroje, kte- ré nejsou plně podřízené výlučné kontrole jediného státu, ale které nejsou zároveň společné všem státům“. Příkladem úpravy je Dohoda o rybích hejnech (1995), kte- rá je prováděcí dohodou k Úmluvě OSN o mořském právu. Recenzentovi je přístup autorky blízký a evokuje mu klasické dílo francouz- ského profesora René-Jean Dupuy s názvem „l´Océan partagé“, tedy rozdělené či sdílené moře, resp. oceán. 3 Autor tam tehdy kriticky analyzoval jednání konferen- ce OSN vedoucí k rekodifikaci mořského práva v Úmluvě OSN (1982). Tehdejší problém spočíval ve snahách pobřežních států o rozšíření svých výlučných práv na úkor volného moře v úsilí rozvojových zemí o prosazení konceptu „společného dědictví lidstva“, v dnešní situaci se hraje o využívání, regulaci a ochranu biologic- kých zdrojů moře, včetně mořské biodiverzity.

3 Viz Dupuy, R.-J., L´Océan partagé: Analyse d´une négociation, 3e Conférence des Nations Unies sur le droit de la mer , Paris: Pedone, 1979.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

119