ČPŽP 60

2/2021 recenze a anotace že minulá řešení by neměla být brána jako „dogma“ a být bez dalšího přenášena do současnosti, ale spíše by měla být brána jako inspirace či argument při hledání odpovědí. Ve druhé kapitole se T. Grygar věnuje vyvlastnění a jeho ústavním limitům. Zaměřuje se zde na vymezení pojmu vyvlastnění v ústavním pořádku a na ústav- ní podmínky vyvlastnění (veřejný zájem, zákonný podklad a poskytnutí náhra- dy). Stěžejní část monografie je vměstnána do kapitoly třetí, v níž K. Frumarová a T. Grygar pojednali o právní úpravě v zákoně o vyvlastnění (č. 184/2006 Sb.). V jednotlivých podkapitolách se věnují vymezení základních pojmů, zákonným podmínkám vyvlastnění (proporcionalita, subsidiarita, soulad s cíli a úkoly územ- ního plánování), vyvlastnění a právům třetích osob, náhradě za vyvlastnění, vy- vlastňovacímu řízení, jakož i zrušení vyvlastnění a náhradě škody. V této části se autoři podrobně věnují procesním aspektům vyvlastnění, resp. vyvlastňovacímu řízení: od pravomoci a příslušnosti vyvlastňovacích úřadů, přes samotné zahájení řízení a jeho průběh (se zdůrazněním specifik v podobě obligatorního ústního jednání a s ním spojené koncentrace) až po samotné správní rozhodnutí o vyvlast- nění a specifika odvolacího řízení. Autoři následně neopomněli zmínit i zvláštní procesní úpravu vyvlastňovacího řízení obsaženou v zákonech o urychlení vý- stavby (č. 416/2009 Sb.) a o zajišťování obrany ČR (č. 222/1999 Sb.). V návaznosti na to je ve čtvrté kapitole pojednáno o soudní ochraně ve věcech vyvlastnění. Po shrnutí historického vývoje soudní ochrany v těchto věcech se K. Frumarová zaměřuje zejména na platnou úpravu soudní ochrany související s vyvlastněním, přičemž v této části rozlišuje žaloby proti výroku o vyvlastnění a žaloby proti vý- roku o náhradě za vyvlastnění, což má dopad na určení, zda věc spadá do kompe- tence soudů správních nebo civilních. V páté kapitole jsou rozebrány jednotlivé expropriační tituly, tedy účely vy- vlastnění vymezené ve zvláštních právních předpisech. Tato publikace se vůbec jako první podrobně zabývá jednotlivými expropriačními důvody v platném čes- kém právu a upozorňuje na jejich problematická místa. Z hlediska práva životní- ho prostředí jsou nejzajímavější pasáže týkající se expropriačních titulů vymeze- ných ve vodním zákoně (č. 254/2001 Sb.) a v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.). Pokud jde o vodní zákon, autoři se zaměřují zejména na ustanovení § 55a, na jehož základě lze práva k pozemkům a stavbám, potřebným pro uskutečnění veřejně prospěšných staveb na ochranu před povodněmi, odejmout nebo omezit postupem podle zákona o vyvlastnění. V souladu s dosavadní odbornou literatu- rou (J. Hanák, 2015) dochází autoři k závěru o nadbytečnosti tohoto ustanovení, neboť vodní, jakož i stavební zákon [viz jeho ustanovení § 170 odst. 1 písm. b)] neumožňují vyvlastnění pro protipovodňová opatření, která nejsou vymezena

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

127