ČPŽP 61

3/2021

vědecká TÉMAta

Závěr Článek analyzoval tři stěžejní příčiny úbytku hmyzu, konkrétně nesprávnou aplikaci přípravků na ochranu rostlin, nevhodné hospodaření v lesích a nedosta- tečnou ochranu stanovišť ve volné krajině. Jak výrazně se dané příčiny na úbytku hmyzu podílí však není možné na základě aktuálně dostupných dat posoudit, jeli- kož monitoring hmyzích zástupců v návaznosti právě na konkrétní příčiny jejich úbytku nelze považovat za uspokojivý. To lze přisuzovat zejména skutečnosti, že diskuse o úbytku hmyzu je relativně nedávná, zároveň je však nutné uznat, že předmětný sběr dat je s ohledem na celkový objem a různorodost hmyzu činností nesmírně náročnou. Za výjimku lze v této oblasti považovat statistiku počtu pří- padů hromadných úhynů včel a počtu případů s prokázanou přítomností pestici- dů ve vzorcích včel i porostu v letech 2014–2018. Ze strategického hlediska lze pozitivně kvitovat, že současné koncepční ná- stroje na předmětné problémy upozorňují a ve většině případů se snaží více (na- příklad v případě volné krajiny) či méně (v případě lesů) uvést konkrétní opatření. Ačkoli tyto nástroje obecně závazné nejsou, jsou závazné pro příslušné státní orgá- ny, nelze tak jejich roli považovat pouze za symbolickou. Při pohledu na ochranu hmyzu prismatem současné právní úpravy si v prvé řadě nelze nevšimnout její roztříštěnosti, což je však bohužel pro právo životního prostředí typické. Výjimku zde tvoří relativně ucelená úprava nesprávné aplikace přípravků na ochranu rostlin, která vysloveně cílí na bezobratlé živočichy, kon- krétně včely. Úprava zbylých dvou příčin na hmyz konkrétně necílí. V případě nedostatečné ochrany stanovišť ve volné přírodě je úprava zaměřena na ochranu biodiverzity obecně, úprava poslední příčiny se pak zaměřuje pouze na způsob lesního hospodaření, nikoli na konkrétní ochranu hmyzích populací. Z hlediska konkrétních skupin hmyzu je obecně nejvíce pamatováno na včely jakožto na hos- podářská zvířata přinášející společnosti užitek. Na ostatní hmyzí jedince je pak úprava cílena v případě, je-li zjištěna potřeba zajistit jim zvýšenou ochranu. Přestože existují studie, které na úbytek hmyzu upozorňují dlouhodobě, je třeba uznat, že do obecného povědomí se tento problém dostal teprve nedávno. To je patrné i na současném vývoji legislativy. Zatímco v případě nevhodného hospodaření v lesích je zřejmý razantní posun, úprava ochrany stanovišť ve volné přírodě zatím zůstává zcela beze změny. Je proto nutné apelovat na zákonodárce, aby se dalšímu úbytku hmyzu co možná nejdříve zabránilo, dřív, než bude úbytek zcela nevratný.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

121