ČPŽP 61

3/2021 aktuálně a z ní odvozených disciplín, který zdůrazňuje vzájemnou podmíněnost všech parti- kulárních jevů, jejich zasazenost do celků s vyšším stupněm integrace. Nemusím jistě připomínat, že tato provázanost má vpravdě globální rozměr. Naše planeta je plná důkazů, kam vede přezírání tohoto principu. Nejen velké katastrofy černobylského typu, ale již pouhá zřetězení menších, lokálně ohraničených prohřešků vůči tvrdé logice přírodního systému staví samozvané vládce přírody do role zaskočeného dí- těte, neschopného zvládat důsledky vlastní nezodpovědnosti. Onu hlubokou pravdu o roli integračního principu v rámci přírodního systému lze s jistou dávkou fantazie převést i do roviny politického myšlení, tedy vlastně jen do jiné dimenze jsoucna, jejíž smysl tkví v hledání optimální struktury lidské společnosti. Je pozoruhodné, jak inspirativním způsobem ekologie potvrzuje naši politickou zkušenost a vůbec celé naše úsilí dát této zkušenosti institucionální výraz v podobě organického vřazení naší země do vyšších integračních celků v rámci evropského kontinentu. Člověk není vládcem přírody, není jejím pánem, jejím vrcholem, jejím nejlepším organizátorem, jejím rozumem. Člověk je prostě jen její součástí.“ 2 . Jsem přesvědčen, že jeho slova a myšlenky jsou i po tolika letech stále aktuální a živá. Často si kladu otázku, co by tomu, co se děje dnes, pan prezident Václav Havel řekl.

Doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D.

2 Úplná znění zde citovaných projevů viz www.vaclavhavel-library.org .

16

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ