ČPŽP 61

3/2021

vědecká TÉMAta Poplatek za znečišťování – prokazování nároku

na snížení či osvobození od poplatku Mgr. Matěj Mrlina, doc. JUDr. Ilona Jančářová, Ph.D.

Úvod Poplatek za znečišťování podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“ nebo „zákon“), je ekono- mickým nástrojem regulace v rámci právní ochrany ovzduší. Jedná se o nástroj, jímž jsou regulovány, formou zpoplatnění, emise znečišťujících látek do ovzduší z tzv. vyjmenovaných stacionárních zdrojů, tedy stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k výše uvedenému zákonu. Poplatek za znečišťování jako právní in- stitut obsahuje svoji hmotněprávní úpravu, stejně tak jako část speciální procesně právní úpravy, v ustanovení § 15 zákona o ochraně ovzduší. V rámci procesu vy- měřování poplatku za znečišťování, kdy tento proces je součástí postupu nazvané- ho jako správa daně, zde označené jako poplatek 1 , může docházet k redukci jeho konečné, celkové výše. Tato redukce se řídí postupy, které primárně určuje zákon o ochraně ovzduší. Snížení výše poplatku je výjimkou z obecně platných pravidel pro stanovení celkové výše poplatku za znečišťování. S ohledem na principy práva životního prostředí, jakými jsou princip odpovědnost původce a princip znečišťo- vatel platí, by tato zákonná možnost měla být vykládána restriktivně. V nedávné době byly zmíněné postupy podrobeny soudnímu přezkumu ze strany správních soudů. Správní soudy dospěly k názoru, že současná aplikační praxe není v soula- du s platnou legislativou a přiklonily se na opačnou stranu výkladu možnosti apli- kace výjimky formou snížení výše poplatku za znečišťování, tedy výklad extenziv- ní. Jednou z hlavních hnacích myšlenek byla striktní aplikace prismatu daňového řízení. Soudy v této věci tedy pro futuro značně rozšířily možnost uplatňování této výjimky provozovateli stacionárních zdrojů, kteří jsou poplatníky poplatku za znečišťování. Na tuto skutečnost obratem reagoval zákonodárce, když bylo pro- střednictvím pozměňovacího návrhu předloženého v rámci legislativního procesu ke stavebnímu zákonu a tzv. změnovému zákonu 2 upraveno ustanovení § 15 záko- na o ochraně ovzduší tak, že závazně stanovuje pouze jediný způsob prokazování nároku na možnost modifikace výše poplatku za znečišťování. 3 Cílem tohoto člán- 1 § 1 odst. 2 a § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (dále jen „da- ňový řád“). 2 Pozměňovací návrh poslankyně Evy Fialové, ve kterém byla změna ustanovení § 15 zákona o ochra- ně ovzduší obsažena, je k dispozici jako bod C sněmovního tisku 1009/7 zde: https://www.psp.cz/ sqw/text/tiskt.sqw?o=8&ct=1009&ct1=7 3 Viz ustanovení § 15 odst. 5 a 6 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší ve znění zákona č. 284/2021 Sb.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

65