ČPŽP 61

3/2021 vědecká TÉMAta provozovny k náhradě stávajícího zdroje novým či několika novými zdroji, měly by být tyto případy považovány za modernizaci dle § 15 odst. 6 písm. a) zákona… Úleva od poplatku nemůže být využita u zdrojů, kde bylo požadované úrovně dosaženo jinak než rekonstrukcí nebo modernizací, např. omezením výroby na stávajícím zdroji.“ . Funkcí redukčních nástrojů způsobujících následné nevyměření poplatku je mo- tivovat provozovatele stacionárních zdrojů k provedení rekonstrukce nebo mo- dernizace zdroje, jejímž důsledkem bude snížení emisí znečišťujících látek, anebo k provozu stacionárního zdroje takovým způsobem, že budou výrazně podkračo- vány jinak stanovené podmínky pro provoz stacionárního zdroje. 18 Formálně se v zákoně tyto případy (§ 15 odst. 6 zákona) označují termínem „nevyměření“, lze však polemizovat, zda nejsou také formou osvobození jako v případě § 15 odst. 3 zákona, pouze jinak formálně nazvaná, nicméně materiálně, či fakticky, se také jedná o osvobození. Zároveň je však nutno dodat, že z pohledu procesně-právního se jedná o dva odlišné postupy, kdy v případě § 15 odst. 3 zá- kona se jedná o osvobození ex lege , kdy vůbec proces správy poplatku dle daňové- ho řádu vůbec není zahájen, a v případě § 15 odst. 6 zákona se jedná o vývoj v pro- cesu správy poplatku na základě nastání zákonem předpokládané právní skuteč- nosti, se kterou zákon spojuje určité procesní důsledky. Důvodem pro tuto úvahu je fakt, že v těchto případech taktéž dochází v konečném důsledku ke zproštění od poplatkové povinnosti. Pouze v těchto případech tohoto „osvobození“ poplat- ník docílí buďto modernizací či rekonstrukcí mající za výsledek významné snížení emisí, nebo de facto také tím, že na základě dosahovaných emisních koncentrací, při výpočtu celková výše poplatku nepřekročí 50 000Kč. Koeficient, jakožto jeden z členů výpočtu výše poplatku za znečišťování, se v rámci výpočtu dosazuje v případech dle § 15 odst. 6 písm. b) a c) specifickým způ- sobem. Pro stanovení dosazované hodnoty koeficientu do výpočtu dle § 15 odst. 5 je rozhodné, jaké úrovně emisí daný provozovatel, resp. jím provozovaný zdroj, do- sahoval v celém poplatkovém období. Tato úroveň se určuje na základě nejvyššího bodu, jakého emise ze stacionárního zdroje v daném poplatkovém období dosáhly. Tato úroveň se porovnává buďto s horní hranicí úrovně emisí spojenou s nej- lepšími dostupnými technikami, jsou-li pro daný stacionární zdroj specifikovány, nejsou-li, pak se porovnává s hodnotou specifického emisního limitu platného pro daným zdrojem emitovanou znečišťující látku. V návaznosti na toto určení je v bodě 2 přílohy č. 9 zákona stanovena tabulka koeficientů, které budou při výpo- čtu výše poplatku užity. Zde, na rozdíl od osvobození pro nedosažení celkové výše poplatku alespoň 50 000Kč, se dosahovaná úroveň emisí posuzuje vždy u každého stacionárního zdroje zvlášť při výpočtu dílčích poplatků za znečišťování pro jed-

18 MORÁVEK J., op. cit. s. 181

70

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ