ČPŽP 62

4/2021 vědecká TÉMAta ní kultury. “ 28 Pojetí udržitelného rozvoje vychází z mezinárodního právního rámce zaštítěného principem č. 3 Deklarace z Ria (1992), kterému předcházela Zpráva Brundtlandové Naše společná budoucnost (Our common future, United Nations World Commission on Environment and Development – WCED). 29 V českém právu životního prostředí je zákonem upraven princip trvale udržitelného rozvoje: „ Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. “ 30 Podstatou naplňování principu udržitelného rozvoje je regulace společenských vztahů se zohledněním tří rovin – šetrného využívání přírodních zdrojů ve spojení s respektováním požadavků na zachování příznivého životního prostředí, hospo dářského rozvoje a sociálního rozvoje (soudržnosti společenství obyvatel území). 31 To vše při reflektování podmínek pro život budoucích generací. Důvodová zpráva k SZ2021 zdůrazňuje, že je chybné nahlížet na udržitelný rozvoj pouze z hlediska environmentálního pilíře. Tento podle ní není a ani nemůže být jediným hledis kem územního plánování. 32 Nicméně udržitelný rozvoj byl třemi pilíři vymezen již v SZ2006, takže konstatování v důvodové zprávě nemá opodstatnění. Platí tedy, že cíle územního plánování jsou rozkročeny mezi všemi třemi pilíři udržitelného rozvoje a je nutné vyhodnotit všechny vzájemné souvislosti. K tomu dále přistupuje změna klimatu, jejíž dopady se projevují ve všech třech sledova ných oblastech, vyžadují však určitý inovativní přístup, který zahrne jak přizpůso bení se změně klimatu úpravou přírodních nebo lidských systémů v reakci na ak tuální nebo očekávané projevy změny klimatu, tak zmírňování dopadů změny klimatu snížením emisí nebo zvýšením propadů skleníkových plynů. Určitým limitem konceptu udržitelného rozvoje a stávajících územně plánovacích procesů pro řešení klimatické změny je nedostatečné promítnutí proaktivního, flexibilního a dynamického přístupu 33 ve směru zajištění připravenosti a odolnosti území. 34 28 Viz § 1 odst. 3 SZ2021. 29 CALSTER, Geert. The laws of Sustainable Development. In MAUERHOFER, Volker, RUPO, Daniela, TARQUINIO, Lara (Ed.). Sustainability and Law. Cham: Springer, 2020, s. 50–51. 30 Viz § 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. 31 DROBNÍK, Jaroslav. Hlavní zásady (kap. II, oddíl 6). In DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo život ního prostředí. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 51. 32 Důvodová zpráva k SZ2021, s. 231 33 GROW SUN, Lisa, CURTIS, Brandon. Urban planning and climate change. In FAURE, Michael, FARBER, Daniel A., PEETERS, Marjan (Ed.). Climate change law. Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2016, s. 652–653. 34 K uplatnění konceptu udržitelnosti např. DAYA-WINTERBOTTOM, Trevor. Resilience: Is Sustainability Dead? In MAUERHOFER, Volker, RUPO, Daniela, TARQUINIO, Lara (Ed.). Sustainability and Law. Cham: Springer, 2020, s. 96–97.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

109